Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxútoku na nepřítele lidských duší. Vložil totiž na kalichovou paténu přesvatéTělo Páno, položil ji na hlavu ženy a takto satana zaklínal: "Zloduchu, zde jepřítomen tvůj Soudce, zde je sám Všemohoucí. Nuže, postav se mu na odpor,jestli můžeš. Zde je ten, jenž před svou krvavou obětí za naši spásu slavněprohlásil: Nyní bude kníže tohoto světa vyvržen ven. Toto je ono Tělo, kterébylo vzato z těla Panny, které bylo přibito na dřevo kříže, Tělo, které leželo vhrobě a vstalo z mrtvých, které před zraky učedníků vstoupilo na nebesa. Nuže,ve jménu hrozivé moci Nejvyšší Svrchovanosti ti poroučím, zlý duchu, abysvyšel z této služebnice a napříště se již neopovažoval ji obtěžovat!".Poněvadž po tomto příkazu zloduch ji musel opustit a již nesměl v ní délezůstávat, tím zuřivěji ji počal trýznit, chtěje alespoň v posledním okamžiku sina ní vylít svou převelikou zlost.Mezitím se svatý opat navrátil k oltáři a řádně dokončil Nejsvětější oběť, při níždal přisluhujícímu knězi obvyklé liturgické políbení pokoje, aby je předalpřítomnému lidu. Jakmile je obdržela ona nešťastná žena, ihned nabyla úplnéhozdraví a pokoje duše.Po satanově útěku žena opět přišla k rozumu, a když s rozumem opět nabyla ipřirozeného užívání smyslů, zbavena němoty vyznávala Boha a jemu vzdávaladíky. Potom přistoupila ke svému lékaři a zachránci a s hlubokou vděčností mupadla k nohám.Při tomto výjevu užaslý lid v chrámě propuká v bouřlivý jásot, rozhlaholily sezvony, všichni chvalořečí Boha, provolávají slávu Divotvůrci a tak celérozradostněné město závodí v neslýchaných a nevídaných projevech úcty a láskyk Muži Božímu.Potom odjel do Pávie, aby toto město smířil s milánskými občany. Ale i tamjeho příchod předešla pověst o zázracích, a proto s upřímnou radostí a svelkolepostí přivítalo plesající město tak věhlasného muže. Divů žádostivý lid,který se dověděl o zázracích učiněných v Miláně, si přál také spatřit Bernardovudivotvornou moc ve své otčině. A vskutku náhoda tomu chtěla,že vzápětí přišelza ním jakýsi venkovan, který sem vážil cestu až z Milána, když už ho tamnenalezl. Přivedl sebou zloduchem posedlou manželku, kterou položil k nohámsvětcovým a s pláčem se mu svěřoval se svými manželskými trampotami.Netrvalo dlouho a satan ústy nešťastné ženy počíná metat potupy na opata avýsměšně pokřikuje na sluhu Božího:"Tento pojídač zeleninové bryndy mne nedostane z této mojí fenky."A celou spoustu podobných hanlivých slov kydal na Muže Božího, aby seurážkami rozčílil a nedovedl se opanovat ve snášení nadávek, a aby jimi bylvyveden z náležité duševní rovnováhy a nějakou nerozvážností se snížil v očíchlidu, který naslouchal, jak je napadán hanebnými řečmi.Avšak Muž Boží, jsa si dobře vědom jeho lsti a zloby, vysmál se pekelnémuposměvači, a sám za svou osobu vůbec nepomýšlel na odvetu,kterou ponechávalBohu. Nařídil však, aby posedlou zavedli do chrámu svatého Syra. Chtěl totižjen tomuto světci přenechat slávu z uzdravení a jeho přímluvné moci připsathlavní zásluhu na vymícení satana. Přesto se tak nestalo a svatý Syrus odeslaldotyčnou osobu neuzdravenu svému ctiteli, jako by si nepřál nabízené pocty vesvém chrámě, nýbrž naopak aby zdárným provedením celého případu byl poctěnjedině veliký opat. Posedlou ženu tedy přivádějí do domu, v němž opat bydlel.40