Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxbyl k sobě tak shovívavý, umírněný a tak šetrný, jako byl k jiným. Neboťjakmile minula jednoroční doba nuceného léčení a klidu, ihned se navrátil kesvému bývalému umrtvování s takovou pružností jako povolený luk vymrštěnýdo své původní polohy nebo jako zadržený tok horské bystřiny. Zdálo se, žezdvojnásobenými nároky chtěl nahradit onu dlouhou nečinnost a nabýt znovuduchovní zisk ušlý přerušením práce. Spatřil bys jej, jak se zesláblý a churavýs novým vypětím sil pouští do nadlidsky kajících úkonů bez ohledu na svétělesné síly. Zatímco o všechny své svěřence starostlivě pečoval, nedbal vůbecna sebe. Ke každému byl nadmíru shovívavý, jen sobě nedopřával ani tolikoddechu, na kolik si každý člověk činí přirozený nárok. Ale přesto nepovažovalsvé dosavadní vypětí za nic, ba stále sebe pobízel k ještě přísnějším kajícímskutkům a námahám v neochvějné snaze podrobit své tělo zcela duchu. Z tohodůvodu neustálými, přílišnými posty a nočním bděním oslaboval své tělo, stejněuž vyčerpané rozmanitými nemocemi.Nemalá zkouška očekávala cisterciáka ve společném dormitáři, který za nociosvětlovalo matné světlo lojové lampičky. V nevelké vzdálenosti postele odsebe oddělené příčkami měly na prknech položený slamník a slaměný polštář sprostěradlem. Na takovém lehátku spával cisterciácký mnich , ale Bernard si itoto prosté chudobné lože dovedl učinit ještě tvrdším. Cisterciák spávaloblečen a opásán, aby při prvním znamení opata k modlitbám se mohl ihnedodebrat do kaple ke zpívání nočních hodinek. V zimní době se zahalovalvlněnou pokrývkou. Bylo již dosti citelným pokáním být po celý den neustáleoblečen po denních námahách. I poměrně krátký, šestihodiný spánekcisterciáků byl přerušován modlitbou církevních hodinek.A přece co máme říci o Bernardově spánku, který je přece přirozeným lidskýmosvěžením těla i ducha po denních klopotách? Od vstupu do kláštera a po celýdalší život se často odříkal i tohoto kratičkého a málo pohodlného odpočinku aještě si stěžoval, že prospaný čas je mařením času. Proto většinu noci věnovalrozjímavé modlitbě. Spánek přirovnával ke smrti. Lidem totiž spánekpřipomíná smrt, ale Bohu je lidská smrt jen jako lidský spánek. Jehoskrovnému spánku byl i úměrný skrovný pokrm. Obojím se nikdy nepřesytil apožíval obou jen v míře nejnepatrnější a nejpotřebnější. Podle svého zvykuvěnoval část noci nočnímu bdění a část spánku. Zdá se, že nacházel jakésipotěšení v tom, když mohl svému tělu ukládat citelné oběti, jimž se lidskápřirozenost vzpírá, hlavně ve spánku a jídle.Být podle Řehole lačný od večera do druhé hodiny odpolední, ba mnohdy zaseaž do večera – s výjimkou doby polních prací – je již dosti citelnýmumrtvováním. Mniši obdrželi k jídlu kousek chelba a dva talíře vařenézeleniny. Avšak Bernard nespotřeboval ani tento skromný příděl. Úplnénasycení u mnicha považoval za nestřídmost. V tom ohledu ovšem přeháněl anemírným umrtvováním si přivodil již v noviciátě žaludeční nemoc, která hotrýznila po celý život.Proto také k jídlu nebyl puzen chutí, nýbrž jedině obavou před úplnýmvysílením. Jíž pouhá myšlenka na jídlo se mu ošklivila a k jídlu přicházívaljako k nějakému mučení. Ale kupodivu čím více jeho tělo sláblo posty arozličnými nemocemi, tím více sílil a mohutněl jeho duch. Již pouhé polykánímu působilo značné bolesti, neboť zúženýn a zaníceným hrdlem nemohl požít22