Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxnařizoval se modlit za určité potřeby nepřítomných bratří. Vypravuje se oněkterých bratřích z dceřinných klášterů, že se před svou smrtí ve vidění zjeviliBernardovi s prosbou o požehnání a propuštění na cestu do věčnosti, což jepřekrásným dokladem oddanosti přesídlených bratří i něžné lásky toho, který jevyslal.Kdysi navštívil Bernarda nějaký mnich z kláštera Foigny. Jakmile u něhovyřídil uložené záležitosti a již se s ním rozloučil a odcházel, tu ten prorok Božív duchu a síle Eliášově jej najednou povolal nazpět. V přítomnosti některýchdomácích mnichů poslal vzkaz jistému bratru s Foignijského domu ohlednějakýchsi tajných pletich a nařídil mu, aby jich ihned zanechal. Jestliže by sesnad zdráhal, pak ať se vbrzku obává soudu Božího.S úžasem se host otázal, kdo mu o tom pověděl. "Ať mi to pověděl kdokoliv -praví Bernard - ty jdi a vyřid, co ti ukládám, aby ses snad nestal spoluvinným natrestu cizího hříchu, jestliže napomenutí zamlčíš!"Jak přísným a otevřeným kritikem Muže Božího byl jeho rodný bratr Quido, tobylo všeobecně známo těm, kteří ho znali. Když jednou rozmlouval o tomtopřípadu, ačkoliv podle svého známého zvyku zlehčoval bratrovy ctnosti, přecetenkrát nechtěl na sebe roztrpčit své posluchače a prohlásil: "Čeho jsem nebylsvědkem, nemohu ovšem potvrdit. Ale to jedině vím a ze zkušenosti jsem sepřesvědčil, že mnohé věci Bernard poznával Božským osvícením při modlitbě."Kapitola XVI.Bernard cestuje k biskupu Hugovi a ke kartuziánům. O neupřímnémobrácení profesora Štěpána z Vitry.Po několika letech pobytu v Jasném údolí si umínil sluha Boží vykonatpřátelskou návštěvu u svatého biskupa v Grenoble Hugona a návštěvu u bratříkartuziánů. Dotyčný biskup jej přivítal s takovou srdečnou radostí a uctivostí,že s hlubokou poklonou padl na zem, představuje si v osobě přicházejícíhohosta návštěvu samého Boha. Jakmile Služebník Boží zpozoroval, že letitýbiskup věhlasného jména a v pověsti svatého života padá před ním na kolena,byl náramně překvapený. V tu chvíli padl před něho na tvář, a když byl potomvybídnut k povstání s polibkem pokoje, zármutkem vzdychaje se omlouval, žejeho bezvýznamná osoba si vůbec nezasluhuje tak neslýchané úcty od takvznešeného hodnostáře. Od toho okamžiku zaujal v biskupově srdci obzvláštěvýznamné místo, takže tito dva synové světla se stali jedním srdcem a jednouduší a navzájem se nad sebou radovali v Kristu.Podobně srdečným způsobem a úctou Sluha Kristův byl přivítán v Kartouzevelmi vzácným mužem, ctihodným převorem Guidonem a ostatními spolubratry,kteří projevovali radost, že se s ním osobně shledali a přesvědčili se, že je právětakovým, jak si ho dříve představovali podle obsahu jím zaslaného dopisu.Avšak třebaže byli okouzleni a povzbuzeni jeho zjevem, přece jedna věc senemile dotkla dotyčného převora Kartouzy. Měl totiž za to, že se zcelaneshoduje s chudobou sedlo na koni, na němž ten ctihodný muž přijel.Samozřejmě horlivý milovník ctnosti nemlčel, o čem v duchu přemítal, nýbržsvůj náhled sdělil jednomu z opatových průvodců a doznal, že je tím poněkud34