Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxkřesťanech, že totiž tato obec věřících měla jedno srdce a jednu duši v Pánu, aže přebývali všichni jednomyslně pospolu, z ostatních se věak nikdoneosměloval k nim připojit.V Chatillonu měli společné shromáždiště v Tecelínově domě, kde se scházeli,pospolu bydleli a navzájem se povzbuzovali duchovními rozhovory. Do tohotodomu se stěží kdo odhodlal vloudit, kdo nenáležel k jejich družině. Ale kdyžtam přece někdo vešel ze zvědavosti a viděl jejich chování i slyšel jejich řeči,byl tím vším okouzlen a nadmíru dojat. Ačkoliv se tam takový člověk vplížil sjakýmisi pochybnostmi, nakonec rovněž dobrořečil Hospodinu a byl nucendoznat, že jsou proniknuti živou vírou a láskou k Bohu, a buď se též připojil kjejich jednomyslné touze, anebo při odchodu lkal sám nad sebou a záviděl jimjejich štěstí.Šestimešíční pobyt v Chatillonu měl být předběžnou průpravou pro jejichbudoucí klášterní života. Bylo to ovšem v té době a v těch krajinách něconeslýchaného, aby někdo ještě za svého prodlévání ve světě takhlepřezkoumával své budoucí povolání v klášteře. Chodili zde v občanskýchšatech a Bernard zároveň všem svěřencům poskytl možnost, aby si vyřídilisoukromé a rodinné záležitosti.13.Při těchto úspěších se však vtírala odůvodněná obava, zda mladičký Bernarddovede i nadále udržet pohromadě své druhy v jejich počáteční horlivosti. A tusám Bůh mu ve snu naznačil, že je již na čase něco podniknout, aby snadpokušitel nezkazil ponenáhlu jeho dílo. Jeden z jeho druhů měl prý sen, že celájejich společnost zasedla ke stolu a každý stolovník pojídal jakýsi podivuhodněbílý a chutný chléb. A zatímco si na něm všichni výborně pochutnávali, tu sivšiml, že pouze dva z celé družiny o něj příliš nestáli. Jeden z nich si totižničeho nebral a ten druhý se sice naoko stavěl, že si pokrm bere, ale pouštěl jejz ruky pod stůl, jakoby mu tam spadl náhodou. Význam snu byl jasný a vobojím případě se vyplnil. Jeden z nich je opustil ještě před odchodem dokláštera. Druhý sice s ostatními dobré dílo započal, ale nedokonal.Kapitola IV.Bernard vstupuje se svými druhy do Cistercia. O jeho sebezáporu vezkušební době.14.Když konečně nadešel určený den splnění slibu a vyplnění duchovní touhy, tudochovní otec svých bratří, Bernard, vyšel z rodného domu i se svými rodnými,duchovními syny, které Kristu zplodil slovem Života. Než odešli, provorozenýz bratří, Quido, uviděl svého bratra Nivarda, který byl ještě malým chlapcem,jak si hraje na hradním nádvoří s jinými dětmi. Objal ho a pravil: „Poslyš, můjmilý bratříčku Nivarde, my již odcházíme do kláštera a všechen náš majtekpřipadne nyní tobě.“ Avšak chlapec, v jehož žilách také proudila velkodušníkrev Aleydina, na to dojemně a na svůj věk nadmíru rozumně odpověděl: „Vy sitedy berete nebe a mně přenecháváte pouhou zemi? S takovým nespravedlivýmpodílem se nespokojím.“Po těch slovech všichni odešli, ale chlapec chtěl jít s bratry. Thedy to ovšemještě nebylo možné, jakmile však dosáhl věku předepsaného řeholí, obětoval12