Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxse mu světec zjevil a takto jej oslovil:"Bratře Viléme!- Zde jsem,Pane!Pojď se mnou!"Na otázku, kam má jít, odpovídá světec:"Pojď se mnou k úpatí hory Libanonu!"Když tam dorazili, řekl mu světec:"Ty zůstaň zde, já však vystoupím na horu."Byv dotázán, proč tam chce vystoupit, praví:"Chci se poučovat!" (srov. Jan 6,45).Onen v údivu odvětil:"A čemu se chceš učit, otče, když jsme o tobě přesvědčeni, že nikdo ze současníkůse ti nevyrovná v učenosti?"Světec mu odpovídá: "Na světě není žádné učennosti, žádného dokonalého poznánípravdy, tam nahoře je dokonalá učennost, nahoře je plnost poznání pravdy." (srov.Kol 2,2-3). Po těch slovech se před jeho zraky od něho vzdálil a vystoupil navelmi vysokou horu. A jak na něho upřeně hleděl, když se tam ubíral, procitl aihned mu přišel na mysl onen výrok, který ve Zjevení zazněl Janovi z nebe:"Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu" (Zj 14,13).Když pak ráno mluvil se svým opatem a s bratřími, byl přesvědčení, že svatý otecodešel z tohoto světa. A poznamenavše si den, velmi dychtivě pátrali, zda je tomutak. A skutečně shledali, že předcházející zjevení bylo pravdivé.Zatímco věrný Sluha a Kněz Nejvyššího šťastně vystoupil do místo stánkupodivuhodného (žalm 4,15) k oltáři Božímu, aby podal svatou a jemu příjemnouoběť svého života, tak byly také jeho tělesné pozůstatky, náležitě ustrojené aozdobené kněžskými rouchy, přeneseny do chrámu blahoslavené Matky Boží.Z celého okolí se ihned shromáždil naříkající dav vznešených a prostých lidí acelé klášterní údolí naplňoval pláčem a mnohým kvílením. Nadto však předklášterní bránou s tím větší hořkostí bolestně naříkalo mnohem politováníhodnějšípohlaví ženské, poněvadž jim přísná řeholní pravidla bezpodmínečně odpíralavstup do chrámu, zatímco mužové se mohli přiblížit až k požehnaným nohámsvětcovým.Po dva dny zůstal pak zesnulý Pastýř uprostřed svého stádce. Dosavadní půvabjeho tváře se vůbec nezměnil, ba spíše ještě více zkrásněl, přitahoval na sebezraky všech, upoutával srdce a stíral bolestné dojmy. Odevšad se valící množstvílidu počínalo nadmíru mohutnět a nával nově přispěchávajících se již stával takřkanesnesitelným. Lidé objímali nezapomenutelné nohy světcovy, líbali jeho ruce,dotýkali se ho chleby, opasky, meči, snubními prsteny, mincemi a jinýmipamátkovými předměty k uschování, aby jim sloužily k ochraně a přineslypožehnání v rozličných potřebách.Nejvíce lidu se ovšem očekávalo na třetí den. Mnozí před klášterem vyčkávalistanovenou dobu slavnostních obřadů pohřbu svatého Bernarda, jiní se chystalipřijít ze všech stran v počtu ještě hojnějším. A tak již druhého dne k poledni seshromáždil tak obrovský zástup lidí, kteří z vřelé lásky ke světci obléhali jehosvaté tělo namačkáni do posledního místečka, takže nebrali téměř žádného ohleduani na přítomné biskupy ani na řeholní bratry.Nastala tedy oprávněná obava, aby se třetí den neopakovalo něco podobného či65