Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxSvatý Bernard obvykle mluvíval o trpělivosti ze tří hledisek, totiž o trpělivémsnášení urážek a potup, o snášení hmotných škod a o snášení tělesných ran.Uveďme zde tedy od každé skupiny z celé řady případů alespoň po jednom zpříkladů, jež se nám náhodně vybavují v mysli.Nuže, služebník Boží poslal kdysi dopis kterémusi biskupu a královskému poradci(Joslenovi) s připomínkou, aby mu v kterémsi králově sporu doporučil a poradilspravedlivější řešení. Onen se však návrhem vášnivě rozjitřil a odpověděl muvelmi urážlivým dopisem. Ale věrný služebník Kristův a horlivý napodobovatellaskavosti Páně se omluvil dotyčnému "biskupu s velmi srdečnou pokorou amírností, a ani po tomto ostrém výpadu nepřestal jej mít za svého milého avěrného přítele, nýbrž naopak hrubou odpověď" hodnostářovu přehlížel tak, jakoby jí vůbec nikdy nepronesl.Opat farenský v Itálii si vyprosil z Jasném údolí družinu bratří v úmyslu, že jim dávystavět klášter, ale uskutečnění jeho záměru římský Velekněz zabránil tím, žejim přidělil jiné sídlo. Ačkoliv to onoho vzácného a velmi zbožného muže velicermoutilo, uložil svůj peněžitý příspěvek šesti set hřiven stříbra u svýchpříbuzných na dlužní úpis, který osobně předal světci při návštěvě s výslovnýmpřáním, aby si vyzvedl zapůjčené peníze v pozdější příhodné době a vystavěl jinýcisterciácký klášter alespoň ve Francii, když se mu to nepodařilo dosíci ve svérodné zemi.Po nějaké době se skutečně naskytla příležitost k založení kláštera. Bernardposlal vyzvednout zapůjčený obnos, ale dlužníci úvěrní smlouvu velebnémuopatovi odmítli vyplatit. Když mu to bylo oznámeno, Muž Boží na to klidně řeklpouze toto: "Bohu díky, že nás uchránil břemene!"Mnohdy dokonce projevil náramné uspokojení, že podobným způsobem přišel asi odeset jiných klášterů včetně vhodných stavebních pozemků jenom kvůli tomu, žese s nikým nechtěl soudit. Nalézal totiž ve snášení křiv a nespravedlnostímnohem hlubší rozkoš, než ve vítězství nad jinými jedině z čistě osobníchpohnutek.Kdysi přišel do Jasného údolí jakýsi klerik řeholních kanovníků a velmi dotěrněnaléhal, aby tam byl přijat za mnicha. Když mu svatý Bernard dobře radil, aby sevrátil do svého kláštera, ba po jistých zkušenostech nejevil žádné potěšení z jehožádosti, tu onen vybuchl: "Proč jsi tedy tak horoucně ve svých kniháchdoporučoval snahu po dokonalosti, když nyní odmítáš podat pomocnou ruku tomu,kdo po ní touží?" Dalším odmítáním se rozlítil až k nepříčetnosti vášnivou zlostí,jak se hned nato ukázalo, když počal ječet:"Kdybych ty tvoje knihy měl po ruce, roztrhal bych je na padrť."Na to mu Muž Boží řekl: "Mám za to, že v žádné z mých knih jsi se nedočetl, žeby ses nemohl stát dokonalým ve svém klášteře. Pokud si dobře pamatuji, vevšech svých knihách jsem doporučoval především nápravu mravů a nikoliv změnumísta!"Tu však onen drzý smělec se jako šílený na něho vrhl, udeřil ho do tváře, a to takprudce, že úderem ihned zčervenal a tvář mu silně naběhla.Přítomní se neprodleně chystali chopit se bezbožníka, ale Sluha Boží je zavčaspředešel a při jménu Kristově je snažně prosil, aby se mu ani zamák nemstili,nýbrž aby ho slušně vyvedli z kláštera a postarali se, aby ani nikdo jiný se munepokoušel ublížit jakýmkoliv způsobem. Příkaz udělil s takovou rozhodností, že52