Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxKdyž se tedy přichystal na cestu do škol, spěchal se ještě rozloučit se svýmibratry, kteří byli právě v ležení u města Grancey s burgundským vévodouHugonem. Avšak cestou přemýšleje o vnucovaném a vychvalovaném povoláníse mu tento záměr znechucoval. A zatímco se ubíral hluboce zamyšlen azneklidněn kolem kostela, zamířil k němu, vstoupil dovnitř a vroucně se modlilk Bohu o osvícení. Svůj vnitřní zápas ukončil hojným proudem slz a rozpínajeruce k nebi, vylévalo jeho srdce city díků před tváří Boží.A tak v tento den zpečetil navždy předsevzetí svého srdce.9. Opravdu s přebystrým pochopením a s bezmeznou důsledností si vštípil do srdcevýzvu Ducha svatého, který v knize Zjevení praví: „A kdo to slyší, ať řekne:Přijď také.“. Neboť vskutku od onoho rozhodujícího okamžiku jako oheň, kterýspaluje mohutné lesní stromoví, a jako požár, jehož plameny zachvacují mladýlesní porost a rozšiřují se nejdříve na několika roztroušených místech a vnejbližším okolí v malém rozsahu a potom se stále šíří až na místa odlehlá, takpodobně i mohutný zápal, který Bůh seslal do srdce svého služebníka Bernardaa chtěl, aby se rozhořel v mohutný plamen, zažehnul nejdříve jeho rodné bratry,kromě mladičkého Nivarda, který pro svůj dětský věk nebyl ještě schopenvstoupit do klášterní samoty a byl zatím ponechán doma starému otci k útěše.Potom přenáší ohnivý zápal na své příbuzné, přátele, na druhy z mládí a navšechny známé, i na ty, u nichž doufal dosáhnout změny života k dobrému.Jeho strýc Galdrik se jako první ze všech bez oddalování a zdráhání připojil krozhodnutí svého synovce a společně s ním byl odhodlán vstoupit do kláštera.Byl to muž z vysokého šlechtického rodu, vážený a mocný, vynikající vojenskouslávou ve světských službách, vládce města a části hedujského území,náležejícího k panství touillonskému.Ochotně bez zdráhání uposlechl bratrových spasitelných výzev i semdnáctiletýBartoloměj, který dosud nesloužil ve vojsku.Avšak Ondřej, rovněž mladší než Bernard, se zúčastnil porvé vojenské výpravya choval se mnohem nepřístupněji k domluvě. Ale nakonec zvoala: „Hle, vidímsvou matku!“. Tak živě se mu vybavila její radostí rozjasněná usměvavá tvářschvalující bohumilé předsevzetí svých synů. A tak i tento bratr se vzdalBernardovi a z mladého nováčka se stal vojín Kristův.Bernard se obrátil také na svého nejstaršího bratra Quida. Avšak tento zesourozenců prvorozený a vážený muž byl již ženat a svým manželským stavembyl obzvláště vázán žít ve světě. Samozřejmě, že zprvu nemohl nic najistopřislíbit, ale když vzápětí tuto záležitost hlouběji uvážil a dobře promyslil,souhlasil rovněž se vstupem do kláštera, ovšem s tou nutnou výhradou, že mu ktomuto záměru dáí souhlas také jeho manželka, kterou upřímně miloval. Splněnítéto podmínky se ovšem zdálo zcela nemožné u tak vznešené šlechtičny amladičké manželky, která vychovávala dvě roztomilé dcerušky. Avšak bernard vpevné důvěře ve slitovnou Boží všemohoucnost mu na tuto pochybnost bezváhání odpověděl, že totiž v tomto případě přichází v úvahu dvojí možnost: buďjeho manželka svolí k odluce anebo brzy zemře.Když však ta mladá žena všemožně odporovala, její muž jsa vskutkuvelkodušný, vědom si osobních závazků ke své ženě a veden hlubokou ačinorodou vírou, jíž později za svého řeholního života tak znamenitě vynikal, zvnuknutí Božího pojal tedy mužný záměr, že se zřekne všeho majetku a zaváže8