Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxvede ke zmínce o tom, co sám před sebou soudil o nich ten, jenž se naučil odKrista pokoře srdce a skromnosti.Když se totiž na ně v duchu rozpomínal a projevoval své srdečně upřímné mínění,říkával některým svým domácím ctnostným bratřím: "Velice se divím, co vlastněmají znamenat tyto zázraky, či spíše, pročpak se Bohu zalíbilo, aby tak veliké divyse konaly tak ubohým člověkem. Tuším,že v posvátných knihách jsem se nedočetlo podobných zázracích. Je sice pravda,že leckdy činili zázraky lidé svatí adokonalí,ale také je konali pokrytci. Já však si nejsem vědom ani dokonalosti, alerovněž ani podvodu. Vím zajisté, že se mi nedostává zásluh světců, které Bůhpotvrzuje zázraky. Přesto však jsem si jist, že nemám nic společného s těmi, kteřísice konají mnohé divy ve jménu Páně, ale Pán se k nim nezná."Tyto a podobné úvahy občas svěřoval bohabojným mužům v důvěrnějšímrozhovoru. Nakonec pak usoudil, že vzhledem k sobě nalezl alespoň totouspokojivé vysvětlení: "Mám za to, že tyhle zázraky nemusí být přímýmdůsledkem svatosti divotvůrce, nýbrž spíše mají přispět k blahu četných bližních.Bůh nepřihlíží ani tak na dokonalost toho člověka, skrze něhož se dějí divy, jakospíše na vzbuzení představy ctnosti, aby ji na divotvůrci učinil milou lidem, kteříse domnívají, že ji skutečně má. Tedy zázraky se nedějí kvůli těm, kteří je konají,nýbrž spíše kvůli těm, kteří jejich dobrodiní potřebují. Ani za tím účelem je Bůhnekoná, že osobu divotvůrce pokládá za světější než jsou ostatní, nýbrž proto, abyostatní věřící učinil milovníky a horlivými následovníky bezúhonného života.Nemám tudíž nic společného s těmito zázraky, jelikož předobře vím, že se přičítajíspíše na vrub mé pověsti než dokonalosti, a že se nedějí kvůli mé svatosti, nýbržspíše kvůli povzbuzení věřících".Bezpochyby užasne nad pokorným smýšlením tohoto muže každý, kdo po náležitéúvaze srovná jeho svatý život s jeho vlastním posudkem o sobě. Naproti tomutaké žádný věřící životopisec nedovede výstižněji a duchaplně přičíst mu náležitouzásluhu v konání divů, než jak on sám o něm podal své skromné vysvětlení.Neboť věřící křešťan se neosmělí přikládat divotvornou moc svým zásluhám a aniho nenapadne zázraky považovat za doklad osobní dokonalosti.Takto tedy za spoluúčinkování milosti Boží prospěla vysoká duchovní a mravníúroveň svatého Bernarda mnohonásobně Církvi při nápravě náboženského životakatolíků, k překonání běsnění rozkolníků a k vyvrácení nesprávných nauk bludařů.Než se svatý Bernard navrátil z Toulouse, došla zpráva o ohroženém postaveníVýchodní Církve ve Svaté zemi od mohamedánů. To zneklidnilo a vzrušilo srdcečetných věřících, především krále Ludvíka mladšího. Proto dotyčný králpodvakrát vybízel Služebníka Kristova k jednání na záchranu Svaté země. Tenvšak se dal do díla, až když mu sám římský Velekněz výslovně uložil, abykřesťanským národům a knížatům zaslal a hlásal všeobecnou výzvu k výpravě.Obsahem tohoto listu bylo, aby se za pokání a odpuštění hříchů vydali na křížovétažení, a buď aby osvobodily věřící bratry nebo aby za ně položili své životy.Nelze však pominout mlčením, že mnozí se z nepochopení mrzeli nad našímvelebným opatem kvůli jeho kázání křížové výpravy, jejíž výsledek byl nešťastný.Ale jak už jsme se zmínili, je zcela jisté, že neblahým koncem nebyl on vinen, aniže tento podnět nevzešel přímo od něho. O tomto příkazu se zmiňuje sám svatýBernard ve své knize "O rozvažování", věnované papeži Evženovi, kde mezi jinýmpraví: "Vytýká se nám, jako bychom se pustili do onoho díla o své vlastní vůli.58