Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxkterou vydal pod názvem "O lásce k Bohu". Zda vskutku měl rozhodnou snahuvymítit nedostatky své a cizí, ať si přečte příslušnou knihu, kterou nazývá"Apologie". Zdali bděle střežil čistotu svědomí a rozvážně rozlišoval jednotlivépřípady, ať si poslechne jeho rozpravu "O přikázání a úlevě".Jak mnoho byl upřímným podněcovatelem i duchovním vůdcem v pravděnáboženského života lidí kteréhokoliv povolání a zaměstnání, to vysvětluje jehopovzbuzující "Řeč k templářským rytířům". Jak vděčně spolupůsobil s milostíBoží, vyplývá z jeho propracovaného i srdcem prožitého pojednání "O milosti asvobodném rozhodování".Jak byl upřímný ve svém projevu, jak výmluvný a jak všestranně zkušený vevěcech duchovních a církevních, jakož i v záležitostech časných a světských, topostřehne bystrý čtenář v jeho knihách "O rozvažování", které věnoval papežiEvženovi. Jak nadšenou věrností opěvoval svatý život svých bližních, jasnědokazuje krásným líčením života svatého biskupa Malachiáše. Svými výklady naPíseň písní se stal známým nejen jako mystik, nýbrž i jako skvělý učitel acharakterní vychovatel.V jeho dopisech, které napsal rozličným osobám v rozmanitých záležitostech,obezřelému čtenáři neujde, jak mohutným žárem své duše miloval veškerouspravedlnost a jak nenáviděl jakoukoliv nespravedlnost. Věrný sluha Kristův totižv ničem nehledal svého vlastního prospěchu, zato hájení a prosazování všechzájmů Kristových považoval za svou svatou povinnost.Vždyť takřka všechno, co za jeho života v kterékoliv zemi vzešlo bohumilého,ušlechtilého, láskyhodného, věhlasného, ctnostného, chvályhodně uspořádaného -co z toho neutužil úsilím své osobnosti? Co nezahřívala jeho láska? Conezvelebila jeho přičinlivost? A kterépak ušlechtilé hnutí již započaté se nesnažilpřivésti ještě k mohutnějšímu rozkvětu? A když se něčí vinou zhroutilo, zdali pakse nesnažil, seč mohl, znovu je pozvednout k novému rozmachu, ať už to bylokdekoliv a kdykoliv? Kdo se k němu obrátil o pomoc s důvěrou v čemkoliv jakodo útočištného chrámu všemohoucího a všedobrotivého Boha, zda odešel od něho snepořízenou? Zkormoucený si od něho odnášel útěchu, utlačovaný v něm nalezloporu, duševně rozháraný dobrou radu, tělesně chorý své uzdravení, chudýhmotnou podporu.Tak se stal vskutku služebníkem všech lidí, jako by se zrodil pro celý svět.Přitom však byl vzhledem ke všem lidem zcela svobodný a nezávislý, usiluje obezúhonné svědomí tak, jakoby se věnoval jedině péči a ostražitosti svého srdce.Kdekoliv se objevil, tak všichni bezúhonní lidé jásali, zato všechna bohaprázdnáchátra zmlkla studem shodně s výrokem žalmistovým: "S radostí to uzříspravedliví, že ničemnost musí zavřít ústa" ( žalm 106, 42).Jeho osobní přítomnost vnášela radostný jas jako sluneční zář do každéhoslaveného sněmu, který se jinak za jeho nepřítomnosti zdál zahalený v tísnivoumrákotu a jakoby pohřížený v němotu.Zkrátka, jeho divotvorné požehnané ruce a jazyk dovedl léčit a uzdravovatchoroby dvojího druhu: jeho svaté ruce uzdravovaly choroby tělesné, jehopožehnaný jazyk choroby duchovní a mravní.Nuže alespoň částečně postačí tento stručný povahopisný nákres svatého otceBernarda.55