Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxJednou v podvečer, když se ostatní bratří shromažďovali k obvyklému čteníknih svatých otců, zůstal svatý opat samoten v místnosti na lůžku a měl usebe jen dva ošetřující bratry. Poněvadž ho palčivé bolesti těžké nemocisužovaly čím dál tím úporněji, přivolal jednoho z oněch dvou ošetřovatelůs prosbou, aby se okamžitě odebral do chrámu k modlitbě a tam prosil Boha zajeho uzdravení. Když se však tento pokorně zdráhal a ujišťoval, že se nedovedetak vroucně modlit, tu ho k tomu přiměl pod poslušností. Odešel tedy a počal semodlit v přilehlé kapli u všech tří oltářů. Hlavní oltář byl zasvěcen ke ctiblahoslavené Bohorodičky a dva postranní svatému mučedníku Vavřinci ablaženému opatu Benediktovi.A hle, v tutéž dobu se zjevila Muži Božímu blahoslavená Panna, provázenáoběma služebníky Božími, totiž svatým Vavřincem a blaženým Benediktem.Přistoupili k němu v jasu nebeské slávy a milostnosti, kterou byli zaliti, a připlném vědomí jasně rozpoznával jednotlivé osoby již u samých dveří svékomůrky. Když na něho s žehnáním vložili své ruce a utišili bolestivá místa najeho těle svým něžným dotekem, ihned byla zapuzena jeho nemoc. Důkazemtoho okamžitě mu ustal téci z úst pramének slin a po veškeré bolesti nebylo jižani stopy.Kapitola XIV.O Bernardově každodenním zaměstnání, o jeho ctnostném životě a kázání.Pro svou tělesnou slabost a časté onemocnění se stávalo, že se nemohl postavitna nohy. V takových dobách byl nucen skoro neustále sedět a pro kruté bolestinemohl skoro vůbec opustit svou klášterní celu. Ale v jeho zesláblém tělevytrvale pracoval mocný duch. Když mu nebylo možno starat se o klášternízáležitosti, anebo když měl volnou chvíli, využíval toho času k modlitbě,duchovní četbě či psaní, nebo se horlivě věnoval studiu Písma svatého avyučování svých řeholních bratří, nebo se ponořoval do nábožného rozjímání.Je nesporné, že k tomuto nejoblíbenějšímu zaměstnání obdržel mimořádnoumilost vlitého nazírání, které nasycovalo jeho hlad po Pravdě a Bohu. Svůjživot naplňoval neustálou činností. Jeho duch v rozjímání nebyl rozptylovánvyprahlostí, nenadálými obtížemi ani nadměrným zaneprázdněním, neboť se jiminedal úplně zaujmout, a takto si uchovávaje osobní nezávislost, náleželpředevším zcela jen sobě. Vždy a všude byl sám se sebou v rozsáhlé a hlubokésamotě svého srdce, do něhož uváděl milovaného Krista jako do ohromného avelkolepě vyzdobeného a přichystaného sálu k důvěrné návštěvě. K podobnémuobcování s Kristem nabádal slovem i příkladem i své bratry a věřící. Avšakpřestože býval v těchto blažených chvílích přímo opojen klidem a hlubokouvnitřní radostí nazíravého rozjímání, přece byl poslušen vůle Boží, a živěpodněcován žárem nadpřirozené lásky po spáse bližních odcházel od tohotosvého slastiplného zaměstnání k přebohaté apoštolské činnosti, jsa si dobřevědom, že vzácných milostí nepřijal od Boha pouze pro sebe, nýbrž aby jimi zesvé plnosti napájel zástupy svých bližních.Od počátku vstupu do kláštera si vroucně přál odpoutat se zcela od jakéhokolivstyku se světem i od vnějších činností a nikdy nevyjít z vytoužené samoty,nýbrž30