Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxsynů a zůstal, jednak k nebi ho vábila vřelá touha po Kristu, aby s ním žil.Nakonec jej však jeho pokorné smýšlení, povždy v jeho duši zakořeněné, nutilo,aby z nejhlubšího přesvědčení svého srdce o sobě prohlásil, že je pouhýmneužitečným služebníkem a že se pokládá za neplodný strom, z jehož pozemskéhokmene života nemůže prý vzejít žádné ovoce ani jemu, ani komukoliv jinému. Taknapříklad v důvěrných hovorech říkával, že prý se diví a že sotva může souhlasit stěmi, kteří jej považovali za velmi prospěšného. Ale když nemohl zcela popřítjedno ani druhé, tak prý si nepřeje ani mýlit lidi pravdomluvné, ani že spolehlivílidé se v něm zmýlili.Věru, kterého obdivoval celý svět, ten ovšem samojediný - což budilo tím většíúžas - si nebyl vědom nesmírné ceny svého celoživotního díla ani oprávněnosti svéznamenité vážnosti.Posléze když zcela uvolněná vazba jeho tělesného příbytku poskytovala dušitoužící po nebi volný odchod, po udělení svatého pomazání a po přijetínejsvětějšího Těla Páně zasvitl onen velký den, ve kterém mu vzešel věčný den. Kjeho poslední hodince se shromáždili sousední biskupové s hojným počtem opatů abratří.A tak kolem třetí hodiny odpolední jedinečné světlo svého věku, svatý a vskutkublahoslavený opat Bernard ze svého smrtelného těla za doprovodu Krista šťastněpřesídlil do končin věčného života z rodinného kruhu svých okolostojících synů,střídavě se modlících žalmy v přebolestném vzlykání a za neutuchajícího pláče.Odešel k přesladkým sborům, které poslal před sebou, k plesajícím šikům svatýcha k plukům andělských duchů, kteří mu přicházeli vstříc.Ó, přešťastná duše, kterou k nebeským výšinám nadnášely tak vynikající výsadyzásluh, kterou doprovázely tak láskyplné modlitby bratří, kterou tak mohutně vábilstesk po nebesích!Ó, přešťastný to přechod ze strádání do oblažujícího pokoje, z naděje do slávy, zezápolení k vítězné odměně, ze smrti do života, z pozemského putování donebeského domova, ze světa k Otci!Kapitola XXXI.O Bernardově posmrtném zjevení a o jeho pohřbu.O Bernardově skonu kolovalo mnoho zpráv. Dosti početné osoby tvrdily, že se ojeho smrti dověděly ze zjevení. Jednotlivé případy by zajisté byly zajímavé, alebylo by příliš nesnadné každý zvlášť ověřovat a bylo by příliš rozvláčné všechnyzaznamenat. Přece však uvedeme alespoň jeden případ, který sdělil, pravdivěověřený, před svou smrtí svému duchovnímu otci bratr Vilém z Montpellier, co vevidění zažil.Tento kdysi ve světě znamenitý muž, ale potom ještě znamenitější po útěku zesvěta, se stal mnichem v klášteře Velkého Lesa. Velmi něžně a oddaně milovalsvatého otce Bernarda a jedenkrát ho navštívil. Když se pak chystal k návratu, seslzami v očích si stýskal, že prý ho už asi nikdy nespatří. Na to mu odvětil MužBoží: "Neměj obavy, určitě mne ještě uvidíš!"Převěrný přítel Vilém očekával tedy splnění tohoto příslibu. Poslední noc předBernardovým odchodem z tohoto světa měl v klášteře Velikého Lesa sen, v němž64