Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxjednou přijde i tvoje duše. Zdali i Jím pohrdneš? Zda se chceš opovážit i Jímopovrhnout zrovna tak, jako jsi opovrhnul jeho služebníky?"Všichni přítomní se dali dojetím do pláče a potichu se modlíce s pohnutímočekávali, co z toho vzejde, neboť v napjatém očekávání všichni tušili, že sestane něco neobyčejného.Jakmile vévoda spatřil opata přistupujícího k němu v mocném zápalu a ve svýchrukou nesoucího Tělo Páně, s hrůzou se zapotácel, v bezvědomí se zhroutil nazem a jako stižený padoucnicí po úleku se chvěl po celém bezvládném těle.Když ho okolostojící šlechtici pozvedli, opět padá na svou tvář, nejsa schopenjediného slova a myšlenky.V tu chvíli Muž Boží přistoupil až k němu, dotekem nohy ho probudil, abypovstal a vyslechl vůli Boží. Pravil mu:"Je zde přítomen biskup z Poitiers, kterého jsi vypudil z jeho diecéze. Jdi asmiř se s ním, dej mu políbení svatého pokoje, obnov s ním přátelství a osobnějej opět uveď na jeho biskupský stolec. Vzdej tak Bohu patřičnou úctu vzadostiučinění za bývalé potupy a v celém svém vévodství povolej zpět kcírkevní jednotě lásky všechny, kteří jsou jí dosud odcizeni rozkolem. Poddejse papeži Innocenci, a jako ho poslouchá celá Církev, tak také ty se jižnezdráhej poslouchat tak velikého, Bohem vyvoleného papeže!"Když to vévoda vyslechl, zdrcen mocí Ducha svatého a přítomností NejsvětějšíSvátosti, už se nepokoušel nic namítat. Ostatně hlubokým dojetím nebyl anislova schopen, ale hned se polibkem pokoje smířil s biskupem a za jásotu celéhoměsta jej uvedl zpět do jeho sídla právě tou rukou, kterou se ho ještě přednedávnem přísežně zřekl.V přátelsky důvěrném hovoru opat potom vévodu ještě otcovsky napomenul, abysi napříště již nepočínal tak bohaprázdně a nepředloženě, aby nepopuzoval Božíshovívavost mrzkými činy a aby už v ničem neporušil sjednaný mír.Takto byl konečně zcela navrácen pokoj a mír v církevní provincii aquitánské.Jedině Gerard setrvával ve svém odporu a rozkolu. Avšak následujícího rokumu nadešel den Božího hněvu a on ve svém domě bídně skonal. Byl totižpřekvapen náhlou smrtí, odešel se světa bez smíru s Církví, bez vyznání a bezzaopatření Tělem Páně na cestu do věčnosti.Jakmile tedy bylo tak nebezpečné zlo zcela zažehnáno a Gerardův rozkol načistozmařen, Muž Boží se s velkou radostí opět navrátil do Jasného údolí.Kapitola XXII.O Bernardově třetí cestě do Itálie, o zatvrzelém rozkolníku RogeroviSicilském a o smíření Petra Pisánského s Církví.Po urovnání církevních záležitostí v Aquitánii nepobyl Bernard ani celý rok vklidu mezi svými bratry v Jasném údolí, kde zatím dokončoval dvacáté čtvrtépojednání na Velepíseň, když tu papežský rozkaz povolává svatého Bernarda doŘíma. Také kardinálové se přimlouvali, aby přišel na pomoc Veleknězi v jehonesnázi.Poněvadž Muž Boží ničemu nedával přednost před poslušností, rozloučil sekoncem roku 1136 se svými milovanými bratry a za doprovodu svého rodného46