Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxKapitola XXVI.Bernardův boj s Abelardem a s bludařem Jindřichem.Bernard už byl málem vyčerpán četnými klopotnými apoštolskými pracemi akromě toho nemálo trpěl neustálými nevolnostmi. Není divu, že dychtil pospočinutí u svých milovaných bratří. Leč Boží Prozřetelnost usoudila jinak.Nadešel pro něho nový úporný boj na jiném zápasišti, aby soustavně přibývalojeho slávy a nebeské odměny s jeho rostoucími zásluhami. V tehdejší době žiltehdy Petr Abelard, znamenitý mistr teologie a velmi proslavený pověstí svéučenosti. Jakmile však na všech stranách počaly jeho spisy tropit škodlivé rejdy,které se zcela neshodovaly s pravým učením víry, tu z nich pravověrní učenímužové vybrali dosti četné články a předložili k posouzení Muži Božímu. Ten senejprve vynasnažil jeho nesprávné nauky uvést na pravou cestu svým obvyklýmdobrotivým způsobem bez veřejného zahanbování dotyčného vědátora. Proto jejosobně navštívil a mezi čtyřma očima jej upozornil na jeho omyly. Rozmluvil muje tak šetrně a zároveň teologicky tak odborně, že onen se nakonec s dojetímzavázal, že všechno zase napraví podle jeho dobrozdání.Bernard zatím vyčkával jeho slíbeného veřejného odvolání bludných statí. Aleaniž by co tušil, z rozhodnutí seinského arcibiskupa Jindřicha byl svolán sněm dostoličního města Sens. Tam se měl dostavit Abelard i opat k veřejné rozpravě odotyčných bludných článcích. V ten den chtěl arcibiskup podat při bohoslužbáchk uctění svaté ostatky francouzskému králi, zemským knížatům i veškerému lidu.Ačkoliv byl na tuto slavnost pozván též Bernard, přece rozhodně odmítal se tamdostavit s poukazem, že rozhodování o věroučných pravdách je vlastní záležitostíbiskupů a nikoliv jeho. Přesto se pak dal potom obměkčiti domluvami hodnostářů,zvláště svého diecézního biskupa. Přislíbil svůj příchod, třebaže se zdráháním aslzami, jak to sám dosvědčuje ve svém dopise papeži Innocenci, kde celouzáležitost vyličuje podrobněji a jasněji.Nadešel den, kdy se král a ctihodný remešský arcibiskup oaason i četní biskupovéobou provincií sešli na četně zastoupeném shromáždění. Jak si tam opravduskvěle počínal služebník věrný a moudrý a jak byl na této synodě prospěšný, tojednomyslně doznali všichni sněmovníci, kteří se tam sešli kvůli této závažnézáležitosti. Totéž zevrubně dosvědčuje i papež Innocenc ve svém dopise,zaslaném francouzským biskupům.Brzy na to však papež Innocenc umírá. Když po jeho skonu umírají předčasně ijeho bezprostřední nástupci, Celestin a Lucius, papežem Věčného Města se stáváEvžen.Za dnů jeho pontifikátu jakýsi bývalý mnich Jindřich zaujal lehkověrnosttoulousského lidu přemlouvacími řečmi klamné nauky, mluvící v pokrytectví lež,jak o některých už Apoštol předpověděl (l.Tim.4,2), a zahrával si s jejichnáboženskými city vymyšlenými povídačkami. Byl to vskutku zjevný nepřítelCírkve, který neuctivě brojil proti křestanským svátostem a rovněž proti kněžstvu.Zlomyslnost jeho ničemného popuzování se rozrostla do tak neblahých důsledků,že se nakonec opovrhovalo všemi církevními zřízeními a obyčeji.K zamezení tohoto zla se dal světec spěšně na cestu, byv častěji před tím ovýpomoc žádán příslušnými diecézními biskupy oněch krajů. Až jej konečně56