Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z ClairvauxO uzdravení Galdricha, o jeho smrti a o vysvobození duše jistého mnicha zočistce.Po nějaké době se přihodilo,že jeho strýc Galdrich, který z přílišné starosti oopatovu skromnost si jej neomaleně dobíral pro jeho podivuhodná uzdravovánínemocných, onemocněl pak velmi nebezpečnou zimnicí. Když se jeho nemocstále zhoršovala, tu milý strýc, donucen prudkými bolestmi, se snažil pohnoutopata velmi zkroušenou prosbou, aby se také nad ním smiloval a svýmimodlitbami mu dopomohl ke zdraví, jak to ochotně činíval jiným nemocným.Avšak Bernard, který měl srdce nad med sladší a ke všem nemocným apotřebným ku pomoci vždy otevřené, nejprve pokládal strýcovu prosbu za žert ajemnou narážkou mu uváděl na paměť jeho časté výtky, jimiž ho ještě nedávnozahrnoval za ochotu pomáhat v podobných případech. Proto mu dával nasrozuměnou, aby toho od něho nežádal a aby ho alespoň nyní již nepokoušel.Poněvadž však Galdrichovo srdcervoucí prosebné naříkání nadále nasvědčovalo,že tentokrát mu vskutku není do žertu, a když své úpěnlivé prosbyzdvojnásoboval, tu konečně Bernard vložil na něho ruce a s vroucí modlitbouBoha prosil, aby byl nemocný zbaven smrtonosné horečky. A vskutku, horečkajej okamžitě opustila na opatovu přímluvnou modlitbu; takto zakusil její účinkysám na sobě právě ten, jenž ji ještě před nedávnem podceňoval u jinýchnemocných.Po tomto uzdravení žil Galduich v Jasném údolí ještě řadu let. Jsa horlivéhoducha a milovníkem všeho dobra, odebral se pak z tohoto světa do rajskýchradostí. Bylo však podivné, jak se tento muž asi hodinu před svou smrtí chvělpo celém těle a jak bolestně zaúpěl. Když se pak znovu uklidnil, s velmiblaženým výrazem ve tváři zesnul v Pánu v přítomnosti Bernardově.Spasitel však nechtěl ponechat na pochybách starostlivé srdce opatovo o osudjeho svěřence, a dal mu poznat příčinu zmíněného vzrušujícího okamžiku. Kdyžtotiž Bernard častěji a s pohnutím uvažoval o smrti svého strýce, spatřil prý hove snu a dotazoval se, jak se mu daří. Onen mu radostně odvětil,že je nyní velmišťasten a pochvaloval si, že jest v nebeské blaženosti. Nato prý se ho opatvyptával, co vlastně mělo znamenat ono bolestné zaúpění a prudké zneklidněnípřed jeho smrtí. K tomu prý odpověděl, že v onu chvíli jej pokoušeli zlíduchové a ukazovali mu strašný obraz pekla v podobě jakési závratně hluboképropasti, do níž se jej chystali uvrhnout. Tato šalebná vidina ho tak mocněpoděsila, že se hrůzou třásl na celém těle. Avšak ďábelský přízrak ihnedzapudil modlitbou k svatému Petru, který mu skutečně přispěchal na pomoc.Potom prý již měl pokoj od pekelných přeludů.Věru, trvalo by hodně dlouho, kdybychom měli uvést všechny případy o řadězesnulých, jejichž osud v rajské blaženosti či v mukách očistcových skoro pocelý život zjevovala Bernardovi Boží dobrota. Avšak jedno vypravování stojíza připomínku, neboť jej i sám blažený otec Bernard často rád uváděl kponaučení svých bratří.V klášteře prý zemřel jakýsi mnich, který byl sice dobrý a snaživý, ale vůčiostatním bratřím mu chyběla značná míra jemného chování a náležitéohleduplnosti, jak se na mnicha slušelo. Nuže, několik dní po své smrti se prý28