Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxnejhlavnější úkol především vedení duší svých četných svěřenců.Tuto povinnost chápalo Bernardovo omilostněné srdce velmi intenzivněod počátku svého obrácení až do konce svého života na výsoststarostlivým způsobem, takže Bernard vzbuzoval dojem, že ke všemduším chová lásku vpravdě mateřskou.Tuto nadměrnou lásku jeho svatého zápalu mírnila pouze jeho hluboká pokora.Neboť ačkoliv se jednou stranou pokořoval a uznával za neschopnéhoněkomu prospět, přesto druhou stranou, zcela zapomínaje na sebe, planul vůčiduším vášnivým žárem, který prozrazoval, že nic na světě mu nedovedeposkytnout větší potěšení než doslova se udřít pro spásu co možná největšíhopočtu svých bližních. Bezesporu to byla jeho vřelá láska k lidem, která ho pakpřímo hnala do apoštolské činnosti, tu však naproti tomu zase mírnilo jehopokorné smýšlení o sobě samém.19.V pozdějších letech se jednou po jitřních bohoslužbách přihodilo, že si Bernardvyšel ven z chóru na obchůzku kolem kláštera a v rozjímání prosil Pána zašťastnou budoucnost kláštera a zda je Bohu příjemná jeho obětavá služba islužba jeho bratří. Tu se najednou při této modlitbě zastavil a s očima poněkudpřivřenýma viděl, jak z přilehlých svahů ze všech stran do údolní rovinysestupuje tak veliké množství mužů z rozmanitých národů a z rozličných stavů,že ani celé údolí je všechny nemohlo pojmout. My už ovšem po náležitémčasovém odstupu dobře víme, co věštilo toto vidění. Avšak i Muž Boží se tímtozjevem nadmíru potěšil a i své bratry povzbudil s nabádáním,aby se nikdynevzdávali naděje na Boží milosrdenství.20.Krutá nouze v Jasném údolí trvala jen první rok po jeho založení.Pozdeji jiponěkud zmírňoval výtěžek žní - byť ještě skrovný - na nově obdělávanýchpolích. Ale i potom občas doléhaly na klášter trpké zkoušky, avšak v největšínouzi jim přispěla na pomoc Boží prozřetelnost.Tak jednou před blížící se zimou chyběly klášternímu hospodáři Gerardovipeníze k nákupu potřebných předmětů pro mnichy. Když si jednoho dne bratrGerard postěžoval Bernardovi, že se mu nedostává pro klášter mnoho nutnýchvěcí, Muž Boží se ho otázal, jak mnoho pěnez by prozatím potřeboval kopatření nejnaléhavějších předmětů. Onen mu odpověděl, že dvanáct liber. Nato Gerarda propustil a oddal se vroucí modlitbě.Netrvalo dlouho a Gerard se vrátil se zprávou, že jakási žena stojí před bránou apřeje si mluvit s opatem. Když k ní přišel, dotyčná žena před ním padla nakolena, podávala mu dvanáct lieber pro klášter a odporoučela svého těžcenemocného muže modlitbě bratří. Bernard ji utěšil a propustil s krátkýmpovzbuzením slovy: „Klidně se vrať domů, tvůj manžel se brzy uzdraví.“Vrátila se tedy do svého domu a jak ji Bernard ujistil, tak se také stalo. Opatpak použil této příležitosti, aby svému hospodáři vštípil do srdce ponaučení odůvěře v Boha, kdykoliv nastanou podobná navštívení Páně. A opravdu, když naklášter doléhala nouze, což se ostatně nejednou přihodilo, pevně důvěřoval, žemu Boží prozřetelnost pošle pomoc, odkud by jí nikdo vůbec nečekal.Z těchto a jiných pozoruhodných zkušeností se jeho bratři přesvědčili, žeBernard je zcela ponořen do Boha, a proto se ostýchali vyrušovat pozemskýmistarostmi jeho omilostněné srdce tonoucí v mocných dojmech prožívánínadpřirozených útěch. Proto, pokud to bylo možné, sami obstarávali hmotné16