Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxkřesťan zavázán.I jeho matka Aleydis, pocházející z hradu zvaného Montbard, se rovněž ve svémmanželském stavu řídila apoštolským příkazem, jsouc věrně oddána svémumuži. Pod jeho vedením spravovala svou rodinu, věnovala se konánímilosrdných skutků a vychovávala své děti ve všeliké kázni a bázni Boží.Vždyť také zrodila svých sedm dětí nikoliv ani tak svému muži, jako spíšeBohu: šest synů a jednu dceru.Toužila, aby se všichni její synové stali řeholníky a dcera řeholnicí. Poněvadžtedy rodila Bohu a nikoliv světu, proto brzy po porodu zasvěcovala své děti –jedno po druhém – svýma vlastníma rukama Hospodinu. Aby však současně smateřským mlékem mohla napájet sví novorozeňátka také vynikajícímimateřskými vlastnostmi, odmítala je tato šlechetná a výtečná žena svěřovat cizíkojné. Když děti poněkud vyrostly pod jejím pečlivým dohledem, vychovávalaje spíše pro klášterní samotu než pro vévodský dvůr. Proto nedovolovala, aby sizvykaly na vybraná jídla, nýbrž připravovala jim pokrmy zcela jednoduché,obvyklé pro venkovský lid. Z vnuknutí Božího je již v dětství připravovala anavykala na tento prostý způsob života, jakoby se v dohledné době mělyvšechny věnovat službě Boží.2. Když nosila ve svém lůně třetího syna Bernarda, měla zvláštní sen, jenž bylpředzvěstí budoucího poslání ještě nenarozeného dítka. Zdálo se jí totiž, ženosí ve svém lůně bílého psíka, na zádech poněkud tmavšího a štěkajícího.Tímto snem byla ovšem velmi poděšena. Když se otázala na radu jakéhosisvatého mnicha, tu onen ihned duchaplně vysvětlil obsah jejího snu prorockýmislovy, jimiž David opěvuje před Hospodinem svaté kazatele: „Jazyk tvých psů vkrvi protivníků.“ Úzkostí znepokojené matce odpověděl: „Neboj se, neboť sestaneš matkou velmi vynikajícího psíka, který bude věrným strážcem domuCírkve Boží, na jejíž obranu má vydávat mohutný štěkot proti nepřátelům víry.Bude výtečným kazatelem a jako výborný pes silou hojivé výmluvnosti uzdravíu četných lidí mnohé nemoci duší.“Zbožná a hluboce věřící žena se potěšila touto odpovědí jako samým Bohemvnuknutou. A od tohoto okamžiku ihned přelévá proud své něžné lásky na dítědosud nezrozené s pevným úmyslem, že je v budoucnosti pošle na bohoslovnévzdělání podle smyslu a výkladu vidění, které jí o něm předpovídalo takvznešené poslání.3. A to se také stalo. Neboť brzy poté, co štastně porodila, nejenže Bernardaobětovala Bohu, jak to činívala s předcházejícími dětmi, nýbrž – jak čteme vPísmě o svaté Anně, matce Samuelově, že svého vymodleného a Hospodinemdarovaného synáčka zasvětila doživotní službě v jeho chrámu – tak podobně iAleydis podala Bernarda v chrámě v oběť líbeznou.Proto jakmile povyrostl, ihned poslala Bernarda na vzdělání k učitelům doveřejných škol při chrámu v Chatillonu, o nichž je známo, že toto dosud volnésdružení chrámového učitelského sboru bylo později osobním úsilímBernardovým povýšeno na řád řeholních kanovníků. Tam vynakládal veškerousvou píli, aby v učení prospíval. Ostatně byl studentem hojně omilostněným,oplývajícím přirozenými vlohami, takže vskutku záhy dovedl v tomto ohleduaspoň částečně uspokojit touhu a naději matčinu. Vždyť ve vědních oborechprospíval nad svůj věk a daleko předstihl své vrstevníky. Zato ke světským4