Životopis Bernarda z Clairvaux - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

Životopis svatého Bernarda z Clairvauxklášteře velmi rozumné lidi, nyní však spravedlřvým úradkem Božím musímposlouchat jakéhosi nerozumného mastičkáře.“ Potom jsme s ním poobědvali.Domnívali jsme se, že s tak těžce nemocným člověkem se jistě zachází sobzvláštní šetrností. Když jsme však spatřili, že na příkaz ranhojiče se mupodávají pokrmy, kterých by se nedotkl ano člověk zcela zdravý a hlademumírající, tu kdokoli to uzřel, musel užasnout a otřást se hněvem i odporem.Jedině mlčení, řeholí předepsané, nám bránilo hlasitě projevit svou nelibost ašťavnatými slovy zasypat proklatého mučitele, který tak hnusně zneužívaldůvěry biskupovy. Avšak Bernard jako živoucí a zcela odevzdaný obětníberánek bez výběru ochotně požíval vše, co se mu předložilo. Všechnopovažoval za stejně chutné. Dlouhotrvajícím umrtvováním ztratil totižschopnost rozeznávat jakost pokrmů. Jedině vodu si pochvaloval, protože jejímidoušky si občas svlažoval hrdlo a jazyk.Kapitola IX.Rozkvět kláštera v Jasném údolí – Clairvaux.25.Bernard asi nepočítal s tím, že by poměrně malé a divoké „pelyňkové“ údolípřilákalo větší počet mnichů a noviců, a proto byly původní klášterní budovypostaveny v malých a nejnutnějších rozměrech. Netrvalo však dlouho aklášterní družina početně rostla a tísnila se v místnostech. Bylo tedy nutnopomýšlet na rozšíření anebo novou stavbu kláštera. Zprvu se Bernard tomutoplánu vzpíral, poněvadž již nechtěl bratry znovu zatěžovat vyčerpávající prací avýlohami. Teprve mnohem později přistoupil na předložený návrh, zkrášlenýmisionářským obrazem.Dříve než jasnodolskému klášteru nastala doba rozkvětu a věhlasu, musel zažítmnoho pohnutých chvil a mniši museli často přinášet nadlidské oběti prozáklady jeho budoucí velikosti. Ale všechny překážky zdolal svatý zápal mladédružiny se svatým opatem, jehož příklad všechny podněcoval a povznášel.Věru, byl to tehdy zlatý věk Jasného údolí, když se z něho na všechny stranyšířilo světlo nadzemského jasu jako z vrcholku hory a rozlévalo se po celé zemi.Byl to vskutku dojemný pohled na statečné muže, kteří dříve ve světě oplývalibohatstvím a mocí a kteří pocházeli ze znamenitých šlechtických rodů, ale nynítím vším pohlrdli a pokládali si za mnohem větší čest být šlechtici chudéhoKrista. Zde pod duchovním vedením Bernardovým stavěli jako obyčejnístavební dělníci vlastníma rukama, či spíše vlastní krví, stavby Boží. Neboťtěchto prvních třináct cisterciáků znavených námahami každodenní práce a běd,vysílených hladem a žízní, zkřehlých zimou a nedostatkem potřebných oděvů,zbědovaných krutou nouzí, kladlo tomuto svatému údolí do základů převzácnéduchovní hodnoty a nebeské požehnání, jímž bylo potom jasné údolí zahrnovánohojnou měrou. A tak se stalo věrným obrazem nového pozemského ráje snovými světci jako tomu bylo za časů starokřesťanských řeholních obcí uněkdejších egyptských mnichů, našich slavných otců a vzorů skrytého života.To dosvědčovali a tyto dojmy osobně prožívali návštevníci, když sestupovali pocestě do Jasného údolí ze svahu sousedních kopců. Již jejich první pohled naklášterní budovy zde prozrazoval přítomnost Boží a ztichlé údolí hlásalo svou20