pdf ke stažení - Ústav českého jazyka a teorie komunikace

Tato předložka jednoznačně vyžaduje genitiv, a tak tvar něho je nutně v genitivu(a nikoli v akuzativu).Jak vidíme, uvedená pravidla mají dvě části: část popisnou a část výkonnou.Popisná část charakterizuje podminky užití pravidla - syntaktickou konfiguraci,tj . příslušný kontext. V části výkonné se definuje akce, která se má s dosudnedisambiguovanými daty provést. Např. v Pravidle 1 je popsán segment větynacházejicí se slovosledně před určitým slovem sl- tj. segment neobsahujícíani jednu z předložek, jež mohou vyžadovat jméno v lokálu; část výkonnoutvoři direktiva,jež stanoví, že u všech slov nacházejících se v dané větě před slse odstraňuje lokálová interpretace, pochopitelně pokud slovo takovou interpretacipotenciálně má.Ukazuje se, že takovýchto jednoduchých pravidel lze pro češtinu formulovatněkolik desítek. Jádrem množiny pravidel však jsou (převážně dost složitá)pravidla pro sbodu a valenci. Je to proto, že struktura české věty (a speciálnějednoduché věty, ti. k1auze),jejíž slovosled je poměrně volný, spočívá na třechopěrných bodech: bohaté morfologii, shodě a valenci.Kongruenční systém češtiny je komplikovaný a velmi rozvětvený, výhodouovšem je. že pravidla pro shodu až na zcela marginální výjimky (speciálníkontext),ježje zapotřebí "ošetřit" zvlášť, platí spolehlivě. Obdobně jako u PravidlaI se i tady s výhodou užije negativně formulovaných pravidel, tj. pravidel,jež vyvozují závěry z nekongruence. Např. ve větě(8) Tento nový typ se snažili uvést do provozu co nejrychleji.nemůže být vzhledem k neshodě v čisle substantivum typ podmětem, a tedynemůže být ani v nominativu, a totéž se týká jeho shodných pfívlastků tentoa "ový. Obdobně ve větě :(9) Tyto záležitosti nelze přejít mlčením .musi být podmět tvořeninfinitivem, neboť jen takový podmět připouštípřísudek nelze, tj. nikoli např . nějaké jméno v plurálu. Poněvadž podmětjejižobsazen infinitivem přejít, nemůže se v blízkém okolí (toto blízké okolí se všakmusí zcela exaktně specifikovat) síovesného tvaru nelze vyskytovat nějakýslovní tvar v nominativu, neboť jinak by musel být podmětem a v klauzi nemůžebýt více podmětů (je ovšem jasné, že tento úsudek je jistým zjednodušenim,neboť existují slovesa, v jejichž valenčním rámci jsou dva nominativy, např .sponové být: SluJný [nom) nelze být za všech okolností. Struktury s takovýmislovesy je tedy zapotřebí v pravidle vyloučit) . Ve větě (9) tedy ani slovní tvarI.