Sul Campo Del Mare - Vilenica

V2-2010.PM52436/13/100, 12:14 PMJáchym TopolChladnou zemí(Úryvek)Teď mi kouká do očí, stojím jako přibodlej.Mark Isakijevič Kagan, říká a tiskne mi ruku. Máte pořádné zpoždění.Ale dobře, že jste tady, kolego. Cesta z Terezína proběhla uspokojivě?Otočí se, moje odpověď ho nezajímá, už zas kráčíme ve světle jehobaterky, koukám po Marušce, klouznu hlínou, v duchu Alexovi děkuju zapořádné boty, dojdeme k té veliké jámě, tam mají žárovky na bidle.Svítí do těch beden. Jsou v nich mrtvoly, dávné, zteřelé mrtvoly. V každébedně jedna dvě, někde jsou jen haldy kostí. Stará kůže vypadá jak starýhadr nebo papír s povlakem zaschlého šedého cementu. V některýchbednách jsou jen lebky a kosti. Kvůli potkanům tu určitě mají zvláštníhlídky, to je jasný.V katakombách jsme nikdy takovýhle nálezy neučinili, to by nás Leboodtáhl, to by bylo moc.Ale vím, jak se v podzemí válí vzduch, je jasné, proč některé ty dávnémrtvoly neshnily úplně. V takovémhle stavu bylo možné někde vterezínském sklepení najít zalklou veverku, psa, lidi po válce většinouvysbíraly pracovní čety. Díky sesuvům a tomu, že podzemní potoky měnilykoryta, tam někde lidský pozůstatky zůstaly. Asi ne v takovém množství.Jeden ten pracovník se svým kolečkem jede od jámy k nám, Kagan hopřivolal. Svítí baterkou do kolečka, jo, je plné kostí. Přivezl je kluk s culíkem,po vlhké hlíně se mu jede těžce.Kluk zastaví u prázdné bedny. Rukama v rukavicích vybírá kosti, kladeje do bedny.Nízkého, masivního stolku jsem si dřív nevšiml. Jsou na něm mince,nějaké papíry, pár nábojnic. Staré zažloutlé fotky. Kagan na ně svítí.Samozřejmě že tu kopeme tajně, říká mi Kagan. A vidíte v jakýchpodmínkách. Ale výsledky už máme. Katyň hadr, řeknu vám, kolego!, ateď mě Kagan plácl do ramene. Jo, chce, aby z něj vyzařovalo přátelství, aohromně se snaží, ale napětí z něj jde jak ze sloupu nabitého proudem.Bere věci ze stolku.Poslední vrstva je předválečná, povídá. Jsou jich tisíce, možná tak desettisíc. Proto po válce postavili Muzeum zrovna tady. Aby zakryli popraviště.Podává mi kousek látky.Tohle jsou výložky NKVD, povídá. V hrobech se vždycky něco najde,říká. Fotka rodiny v podšívce. Důstojnický prýmek. Rozlomíte ztvrdlouhroudu bahna a najdete kus novin, do kterých si popravčí balili machorku.Jdeme pořád dál podél těch beden. K další jámě, spíš kráteru. Tady jevýdřeva jen na povrchu. Čelovky ozařujou úzké, bledé holčičí obličeje.Holky vypadají divně, světlušky přikrčený v bahenní jámě. V rukou se jimmíhají štětečky a lopatky.243