11.07.2015 Views

Sul Campo Del Mare - Vilenica

Sul Campo Del Mare - Vilenica

Sul Campo Del Mare - Vilenica

SHOW MORE
SHOW LESS
  • No tags were found...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

V2-2010.PM52476/13/100, 12:14 PMJáchym TopolA teď chmátne po jedné holce z jámy, která stojí nejblíž, a ukazuje všemlopatku, co má v ruce.Vidíte? Stačí hrábnout do země a dům tyrana se zhroutí!, vykřikne.Holce se líbí, že si ji Kagan vybral. I když se trochu stydí.Kagan seskočí z bedny.A stojí u mě a popadne mě za ruku. A mluví pořád nahlas.Vaše práce v Evropě, vaše s pietou udržovaná a svobodně navštěvovanápohřebiště jsou nám vzorem, vážený kolego, říká a pořád mi tou rukoupumpuje.Terezín je v každé encyklopedii, v každé učebnici, říká teď už jen mně.My se také chceme dostat na mapu světa. Věříme, že nám k tomu pomůžete.Kagan mi potřásá rukou a jeho lidi to naše sbratření sledují, když vtomse to ozve, nervy drásající ostrý zvuk. Siréna. Přerušovaná siréna a všechnyty žlutavý žárovky náhle začnou blikat. Poplach.Do všech kolem vjede pohyb, strnulí zůstali stát jen chviličku, pár lidíse rozbíhá do tmy, Kagan mě ale vleče ke stanu, nebráním se, vůbec senebráním, protože v tom okamžiku ji vidím, drží cíp stanové plachty…vklouzneme dovnitř, Kagan hmatá po zemi, zvedne dřevěné víko, jsou tamschůdky, zdola slabé světlo žárovek, Maruška jde hned za mnou, šlapemepo schůdkách, nemluvíme, za Maruškou jdou další.Pak jdu za Kaganem dlouhým tunelem, skláníme hlavy a dojdeme kvláčku. Vláček vypadá jako pro děti.Posedáme dovnitř, Kagan, Maruška a já, nějaký chlapík se k nám ještěvecpe, ještě dvě holky, udejchaný, zamazaný od hlíny, lidi po jednomvycházejí z tunelu a nasedají do vláčku. Vedlejší vagon, teda spíš vagonek,je plný dřevěných beden, ale jsou uzavřený. A Kagan se docela tichouncechechtá.Věděl jste, kolego, že ještě jsou země, kde si archeolog může skutečněpřipadat jako Indiana Jones, hohoho?A jedeme, vláček místama trošku drncá, jedeme pomalu, ale plynule.To nechápu, že nás v Terezíně nenapadlo! Takovejhle bezvadnej vláček.Mohl vozit třeba starší turisty! Od Pomníku ke hřbitovu a ke hradbám. Aděti! Nebyly by tak ucabrtaný.Kam jedeme?, ptám se Kagana. Sedí vedle mě.Do sídla strany. Naší opoziční strany. Tam shromažďujeme nálezy, povídáKagan.A je to bezpečný? Ptám se, protože mám svoje pochybnosti.O náš plán má zájem jak opozice, tak vláda. Vaše mise tedy ohroženánení, povídá. Naklonil se ke mně. Do tváře mu vidět není, smrad z jehogumáku je ale cítit silně.Kde je sídlo vaší strany?V Minsku.Ach jo, řeknu si. Už bych radši někam dál. Kdybych ale tušil, kam sedostanu, budu se sedadla ve vláčku držet jako přibitej.Poslední chabé světlo vzalo za své v ohybu chodby. Vjíždíme doopravdové tmy a chladu. Chci vzít Marušku za ruku, ale nemůžu kolem247

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!