Zbornik Mednarodnega literarnega srečanja Vilenica 2003 - Ljudmila

kravate, ki te tako nevsiljivo davijo!
Smejal se je njenemu upiranju. Vstal je in šel proti vratom. Dal ji je vedeti, da je debata
zanj konèana.
- Aha! Torej je avdienca konèana?
Prijela je škatlico vžigalic in jo vrgla vanj. Zakaj ravno kuharja? V tej hiši noèem nobenega
moškega veè! Hoèem kuharico!
Glavo je vtaknil nazaj v vrata. Trudil se je, da bi izgledal resno, ampak kotièki ust so mu
trzali in oèi so se na široko smejale.
- Èe se ti to posreèi, kapo dol. Kuhar je namreè kasta - in je vedno moški.
V nedeljo se je vrnil z gradbišèa še pred kosilom in izjavil, da bosta imela popoldne èisto
zase. Sedela sta na vrtu. Vonj sveže kave in mangovcev, otroška stajica pod roèno
spleteno mrežo proti komarjem, opoldanske sanje v senci banjana. Naenkrat je skoèila
pokonci. Nekaj imam zate! Na široko se je smehljala, ko je predenj postavila velikansko
lubenico. Nož se je gladko zapeljal skozi meso in iz temno zelenega olupka sta bruhnila
rožnato blato in kiselkast smrad.
- Kje si jo imela?
- Na verandi.
- Skuhana je. Oziroma prej skisana.
Segel je vanjo s pripravljeno žlico in se ni nehal smejati.
- Boš jedel z mano sparjeno blato?
- Ne! Najel ti bom tistega kuharja!
Zam Singh je vnesel v hišo nov delèek indijskega duha in nešteto uroèljivih vonjev.
Koriander, ingver, kardamon, kurkuma in èili. Kar naprej se je smehljal in si brez
prestanka brundal. Slišati je bilo kot kontrabas. Turban na glavi in brki pod nosom,
negovana brada, spletena v kiti, ki sta na sencih izginjali v laseh kot dve kaèici. Bil je
prijateljski in družaben, samo psu se je raje izogibal. Amon pa ga je nasprotno željno
zasledoval, ker pripravljanje kakršnekoli hrane ni moglo uiti njegovemu veèno laènemu
smrèku. Rachel tega niti ni opazila, Tomáša pa je to zabavalo. Zam, ne priznam rad,
ampak ta pes te ima raje kot mene!
Sèasoma se je mama privadila na življenje v Indiji in je Zama vedno pogosteje prosila,
naj pripravi kaj iz bengalske kuhinje. Zam je letal po kuhinji kot bel netopir. Svoje
kraljestvo je imel opremljeno z nujno potrebnim priborom, z tolkaèem vred, ki se deduje
iz generacije v generacijo. Sil nora. To stvar sem od malega obèudoval. Zamova roka
stiska gladek ovalen kamen in gre z njim sem in tja po plošèatem kamnu petkotne
oblike, na katerem leži leèa ali kaj drugega.
Razen paješa, Zamovega riževega pudinga, sem oboževal ribe na bengalski naèin. Vse.
Ni ga èez svežo ribo, dušeno v gorèièni omaki, zgošèeni z makovimi semeni, in z rižem
kot prilogo.
Ko mi je mama prviè dovolila, da sem Zama spremljal na ribji trg, sem bil ves iz sebe.
Tekal sem sem in tja v zadušljivem babilonu vonjav in èebljanja, kukal sem v koše, polne
rožnatih kozic, rakov, somov in sardin. Z nemo osuplostjo sem opazoval srebrne
odbleske ostrih botijev, s katerimi so prodajalci rib rezali kose ulova. Zam me je
spodbudil, naj izberem, naj pokažem, katero ribo hoèem, vendar je bila to neèloveška
naloga. Nisem se mogel odloèiti, kazal sem od desne strani na levo in takoj spet drugo.
Hotel sem vse. Na koncu sem le izbral. Ta riba je bila zlata. Topšej. Angleži ji pravijo
mango fish, zame pa je bila zlata riba, in druge nisem veè hotel. Ko sva se vrnila, nisem
bil prav niè vesel tega, da bo moja zlata riba za veèerjo. Hotel sem se igrati z njo, hotel
sem si jo dati zveèer v posteljo zraven plišastega medvedka. Mama se je razjezila.
- Mrtve ribe ne moreš vtakniti v posteljo!
- Ni mrtva, moja je! Sam sem jo izbral!
50
naplno vysmívaly.
- Tak to jestli se ti podaøí, smeknu pøed tebou. Kuchaø je totiž kasta - a vždycky je to
chlap.
V nedìli se vrátil ze stavby ještì pøed obìdem a prohlásil, že odpoledne si udìlají pro
sebe. Sedìli na zahradì. Vùnì èerstvé kávy a mangovníku, dìtská ohrádka pod ruènì
vyplétanou moskytiérou, polední sen ve stínu banyánu. Najednou vyskoèila. Nìco pro
tebe mám! Zeširoka se usmívala, když pøed nìj postavila obrovský meloun. Nùž hladce
projel dužinou a z tmavì zelené slupky se vyvalilo rùžové bahno a nakyslý smrad.
- Kdes ho mìla?
- Na verandì.
- Je uvaøený. Teda spíš zkvašený.
Hrábl do nìj pøipravenou lžící a nepøestával se smát.
- Dáš si se mnou spaøené bláto?
- Ne! Najmu ti toho kuchaøe!
Zam Singh vnesl do domu další kus indického ducha a bezpoèet uhranèivých vùní.
Koriandr, zázvor, kardamon, kurkuma a chilli. Poøád se usmíval a v jednom kuse si
pobrukoval. Znìlo to jako kontrabas. Turban na hlavì a knír pod nosem, udržované
vousy stoèené do copánkù, které mu na spáncích zmizely ve vlasech jako dvì háïata.
Byl pøátelský a družný, jenom psovi se radìji vyhýbal. Amón ho naopak dychtivì
pronásledoval, protože pøíprava èehokoli k jídlu nemohla ujít jeho vìènì hladovému
èenichu. Ráchel si toho ani nevšimla, zato Tomáš se bavil. Zame, nerad to pøiznávám,
ale ten pes tì má radìji než mì!
S postupujícím èasem a pøivykáním na život v Indii máma stále èastìji žádala Zama, aby
pøipravil nìco z bengálské kuchynì. Zam poletoval po kuchyni jako bílý netopýr. Svoje
království mìl vybavené nezbytným náèiním, vèetnì drtícího pøístroje, který se dìdí z
generace na generaci. Sil nora. Odmalièka jsem tu vìc obdivoval. Zamova ruka svírá
hladký oválný kámen a pøejíždí s ním tam a zpìt po plochém kameni pìtiúhelníkového
tvaru, na kterém leží èoèka nebo cokoli jiného.
Kromì páješ, Zamova rýžového pudinku, jsem zbožòoval ryby na bengálský zpùsob.
Všechny. Není nad èerstvou rybu podušenou v hoøèièné omáèce zahuštìné makovými
semínky, podávanou s rýží.
Když mi máma poprvé dovolila doprovázet Zama na rybí trh, byl jsem u vytržení. Pobíhal
jsem sem a tam v dusném Babylónu pachù a štìbetání, nakukoval do košù plných
rùžovouèkých krevet, krabù, sumeèkù a sardinek. S nìmým úžasem jsem sledoval
støíbrné záblesky ostrých boti, kterými prodavaèi ryb porcovali úlovky. Zam mì vybídl,
abych si vybral, abych ukázal, kterou rybu chci, jenže to byl nadlidský úkol. Nedokázal
jsem se rozhodnout, ukazoval jsem zprava doleva a hned zas na jinou. Chtìl jsem
všechny. Nakonec jsem si vybral. Ta ryba byla zlatá. Topšej. Anglièani jí øíkají mango
fish, ale pro mì to byla zlatá ryba, a jinou už jsem nechtìl. Když jsme se vrátili, nemìl
jsem žádnou radost z toho, že moje zlatá ryba bude k veèeøi. Chtìl jsem ji na hraní,
chtìl jsem si ji dát veèer do postýlky vedle plyšového medvídka. Máma se rozzlobila.
- Nemùžeš tahat mrtvou rybu do postele!
- Není mrtvá, je moje! Já jsem si ji vybral!
- Poslouchej mì. Já vím, že sis ji vybral, ale tato ryba není na hraní. Jestli budeš chtít,
koupíme ti k narozeninám akvárium a dáš si do nìj jinou zlatou rybièku a mùžeš se o
ni starat, ano?
- A proè nemùžeme mít v akváriu tuhle moji rybu?
- Protože je mrtvá; a mrtvé ryby neplavou. Musí se sníst. Co nejdøív!
Díval jsem se nasupenì pøed sebe. Došla jí trpìlivost.
- Jestli neumíš být rozumný, tak tì pøíštì nepustím na trh!
51