Leonhard EULER

20
2. LEONHARD EULER – ŽIVOTNÍ DRÁHA
V roce 1723 Euler dokončil magisterské studium ve filosofii prací, v níž srovnává a
staví proti sobě filosofické ideje Newtonovy a Descartesovy. Na podzim 1723 podle
přání svého otce začal studium na teologické fakultě. Ale přesto, že po celý život byl
oddaným křesťanem, nepociťoval pro teologická studia, studium řečtiny a hebrejštiny
takové nadšení, jaké v něm vzbuzovala matematika. Po přímluvách Johanna
Bernoulliho otec nakonec souhlasil, aby se Leonhard zaměřil na matematiku. Jistě
v tom sehrálo svou roli přátelství otce s Johannem Bernoullim.
Euler ukončil své studium na universitě v Basileji v roce 1726. Během svého studia
a na doporučení Johanna Bernoulliho prostudoval mnoho matematických prací. V roce
1726 už byla otištěna jeho první krátká práce o izochronách v klidném prostředí
(spojnic míst současného výskytu nějakého jevu nebo hodnoty). V dalším roce, 1727,
tedy ve 20, publikoval práci o reciprokých trajektoriích a do soutěže o Velkou cenu
pařížské akademie zaslal práci o nejlepším umístění stožárů na plachetnici.
Velkou cenu 1727 získal Bouguer, expert na výpočty lodí. Euler získal druhé místo,
což byl pro tak mladého adepta krásný výsledek. Teď ale Euler musel shánět nějaké
akademické zaměstnání. A když v červenci 1726 zemřel v Petrohradě Nicolaus (II)
Bernoulli a jeho místo se uvolnilo, bylo Eulerovi nabídnuto, aby tam vyučoval aplikace
matematiky a mechaniky ve fyziologii. Euler to místo přijal v listopadu, ale s výhradou,
že do Ruska pojede až na jaře příštího roku. Pro toto oddálení měl své důvody. Jednak
potřeboval čas, aby nastudoval problematiku spojenou s novým místem, jednak měl
naději, že na universitě v Basileji získá místo po nedávno zemřelém profesoru fyziky.
Euler tehdy napsal článek o akustice, který se stal klasickým, a předložil jej na podporu
své žádosti. O obsazení místa však rozhodl los a v Eulerův neprospěch mluvil také
nízký věk – teprve 19 let. Ale Calinger píše [40]:
Toto rozhodnutí přineslo nakonec Eulerovi prospěch, protože jej donutilo, aby
odešel z malé země a dostal se na postavení mnohem adekvátnější pro jeho
skvělou výzkumnou a technologickou práci.
Jakmile se Euler dověděl, že katedru fyziky nezíská, odjel z Basileje. Nejprve jel
lodí po Rýnu, pak projel Německo v poštovním voze do Lübecku a odtud přijel lodí do
Petrohradu 17. května 1727. Do Petrohradské akademie nastoupil dva roky po jejím
založení Kateřinou I., ženou Petra Velikého (1672–1725). Na žádost Daniela
Bernoulliho a Jakoba Hermanna byl přidělen do matematicko–fyzikální sekce akademie
místo původně nabídnutého oboru fyziologie. V Petrohradě měl Euler mnoho kolegů,
kteří pro něj vytvářeli výjimečně příznivé badatelské prostředí.
Nikde jinde by nebyl obklopen takovou skupinou eminentních vědců, jako byl
v oblasti analýzy a geometrie jeho příbuzný Jakob Hermann nebo Daniel
Bernoulli, s nímž Eulera kromě přátelství pojil společný zájem na aplikacích
matematiky, dále mnohostranný učenec Christian Goldbach, s nímž Euler
diskutoval o mnoha problémech analýzy, teorie čísel a dalších.
Euler byl formálně sanitární poručík v ruském námořnictvu 1727–1730. Nejprve
F. KOUTNÝ: Leonhard EULER