Leonhard EULER

77
5. DOSLOV
5. DOSLOV
Každý, kdo se aspoň trochu seznámí s Eulerovým dílem, je ohromen bohatstvím a
kvalitou zpracovaných témat. I dnešní základní kurzy matematiky (diferenciálního a
integrálního počtu, např. [79–81]) pořád zachovávají hodně ze základní struktury,
kterou jim dal Eulerův genius. Pro vyjádření velikosti Eulerova ducha stačí uvést dva
známé citáty jiných dvou matematických geniů [5]:
P. S. Laplace: Lisez, lisez Euler, c´est notre maître à tous (čtěte, čtěte Eulera, je
učitelem nás všech).
C. F. Gauss: Studium Eulerova díla zůstane nejlepší školou pro nejrůznější oblasti
matematiky a nemůže je nic nahradit.
Pro ilustraci uveďme ještě citáty z pamětní řeči (oslavného spisu) [45].
“…
Mezi velkým počtem jeho studií není ani jedna, která by neobsahovala nějaký nový objev nebo
nějakých důvtipný pohled, který ukazuje nový směr. Nacházíme skvělé sjednocující koncepce, množství
objevných a zjemňujících úvah v nejabstraktnější analýze, skutečně hluboký výzkum povahy a vlastností
čísel, krásné důkazy mnoha Fermatových vět, řešení mnoha velmi obtížných problémů rovnováhy a
pohybu tuhých i pružných těles nebo kapalin s nepřeberným množstvím paradoxů. Všechno, co teorie
pohybu nebeských těles, jejich vzájemná přitažlivost a popisy dráhy ukazují jako nejabstraktnější a
nejobtížnější problémy, je obsaženo v jeho díle, a je to podáno s takovou dokonalostí, která náleží jen
největším matematikům. Neexistuje jediná větev matematiky, která by mu nebyla zavázána.
Jen málo matematiků toho napsalo tolik jako pan Euler a nikdo se nezabýval současně tolika
problémy, nikdo se s ním nemůže srovnávat ať už jde o počet nebo rozmanitost jeho objevů.
…
V prvních dnech září (1783) byl znepokojen závratěmi. Ty mu však nezabránily ve výpočtech pohybu
aerostatických balonů, o němž se z publikací dalo dovědět jen velmi málo a on vlastními výpočty byl
schopen dojít k velmi komplikovaným závěrům. Závratě byly varováním před smrtí, která přišla 18. září
(7. září juliánského kalendáře). Toho dne u stolu při večeři mluvil o objevu nové planety s panem
Lexellem, který jej přišel navštívit. S jasným intelektem mluvil i o dalších věcech, pak si hrál s jedním ze
svých vnoučků. Při šálku čaje byl náhle raněn mrtvicí. Jeho poslední slova byla: “Umírám“, načež upadl
do bezvědomí. Zemřel několik hodin potom ve věku 76 let, 5 měsíců a 3 dnů.
Zemřel děkan naší akademie, který byl 56 let její slávou a okrasou. Byl svědkem zrodu a růstu této
akademie, viděl její úpadek a později její znovuzrození. Jeho výjimečný duch měl tak obrovský vliv na
práci členů akademie, že navzdory tomu, co pro ni udělal během pobytu v Berlíně, přinesl jeho návrat její
oživení. Před svou smrtí měl pevnou útěchu ve vědomí, že akademie se pod patronací moudré a osvícené
kněžny Daškové (Е. Р. Воронцова-Дашкова) [114] probouzí do krásných dní. Mezi jeho uspokojením a
vlivem, který na Petrohradskou akademii vždy měl, byl vztah přímé úměrnosti.
Pan Euler byl pevné a houževnaté tělesné konstituce. Po četných náporech nemoci, kterými utrpěl
jeho zrak a zdraví, by byl určitě ztratil schopnost tak intenzivní práce, kdyby se nenarodil s velmi robustní
odolností.
…
Setkal jsem se s cizinci, které přivedl jeho věhlas. A ještě víc než sláva jeho obecná přístupnost s
mnoha vlastnostmi, které zřídka provázejí člověka s tak bohatou činností. Viděl jsem, jak odcházejí s
úžasem a obdivem. Nebyli schopni pochopit, jak člověk, který přes půl století byl nadměrně zatížen
publikací tolika svých objevů v matematice a ve fyzice, může držet v paměti tolik věcí, z nichž mnohé jsou
pro jeho vědeckou činnost bezvýznamné a zbytečné. Bylo to díky skvělé paměti, která uchovávala všechno,
F. KOUTNÝ: Leonhard EULER