Leonhard EULER

23
2. LEONHARD EULER – ŽIVOTNÍ DRÁHA
loterie, pojišťovnictví, anuity (splácení půjček s úrokem), penze a dělostřelectvo. Kromě
toho všeho jeho vědecký přínos v této době byl fenomenální.
Během 25 let, které strávil v Berlíně, Euler napsal asi 380 článků. Kromě toho
napsal knihy o variačním počtu, o výpočtech drah planet, o dělostřelectví a balistice
(přeložil a obsáhlým dodatkem doplnil knihu o balistice Benjamina Robinsona (1707–1751) [44]), o
matematické analýze, o stavbě lodí a navigaci, o pohybu Měsíce, o diferenciálním
počtu. Napsal také vědeckopopulární Dopisy německé princezně, 1768–1772, které
vyšly ve třech svazcích).
V roce 1759 zemřel Maupertuis a Euler, bez oficiálního titulu presidenta, převzal
vedení berlínské akademie. Dřívější přátelství a dobré vztahy vystřídala však nepřízeň
krále Friedricha a díky ní předsedou akademie jmenován nebyl. Eulera, který
nesouhlasil s d’Alembertem v některých vědeckých otázkách, se velmi dotklo, když
1763 bylo místo presidenta akademie nabídnuto d’Alembertovi. I potom, co d’Alembert
se odmítl přestěhovat do Berlína, Friedrich nepřestal zasahovat do chodu akademie. To
Eulera donutilo k odchodu.
V roce 1766 se Euler vrátil do Petrohradu a Friedrich byl při loučení s ním velmi
rozezlen. Brzy po návratu do Ruska Euler onemocněl a téměř úplně oslepl. Jeho dům
navíc vyhořel (1771). Podařilo se mu zachránit jen vlastní život a matematické
rukopisy. V tomtéž roce mu operovali šedý zákal a zrak se mu na krátkou dobu vrátil.
Ale zdá se, že Euler zanedbal nutnou ochranu a šetření zraku, takže oslepl definitivně.
Díky fenomenální paměti byl však i potom schopen pokračovat ve vědecké práci.
Zabýval se optikou, algebrou, pohybem Měsíce. Je úžasné, že po svém návratu do
Petrohradu (ve věku 59 let) navzdory úplné ztrátě zraku napsal téměř polovinu
z celkového počtu svých vědeckých prací.
Euler by samozřejmě nemohl vyprodukovat tolik prací bez cizí pomoci. Diktoval
svým synům Johannu Albrechtu Eulerovi, který pracoval ve fyzikální sekci
Peterburgské akademie od 1766 a v roce 1769 se stal jejím sekretářem, a Christophu
Eulerovi, který sloužil v armádě. Eulerovi dále pomáhali dva členové akademie, W. L.
Krafft a A. J. Lexell, a rovněž mladý matematik Nicolas von Fuss, který byl pozván do
akademie v roce 1772. Fuss se stal Eulerovým zetěm a 1776 jeho asistentem.
…vědci, kteří pomáhali Eulerovi, nebyli jen zapisovatelé; on s nimi diskutoval o
obecné struktuře díla a oni rozvíjeli jeho nápady, počítali tabulky a někdy
sestavovali příklady.
Euler např. děkuje Albrechtovi, Krafftovi a Lexellovi za jejich pomoc při psaní knihy o
pohybu Měsíce (775 stran) vydané v roce 1772. Fuss v časovém rozpětí asi 7 let, během
nichž byl Eulerovým asistentem, pomáhal Eulerovi s přípravou 250 článků a také knihy
o pojišťovnictví, která vyšla 1776. Napsal také oslavnou řeč na Eulera [45].
18. září 1783 Euler prožil dopoledne jako obvykle. Učil matematiku jedno ze
svých vnoučat, křídou na dvou tabulích udělal nějaké výpočty o pohybu balonů,
pak debatoval s Lexellem a Fussem o tehdy nově objevené planetě Uran. Kolem
F. KOUTNÝ: Leonhard EULER