Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
52<br />
3. <strong>EULER</strong>OVY MATEMATICKÉ PRÁCE<br />
f (k+1) (x) = –(2+k+1) f (k) (x) x –1<br />
a Bernoulliho čísla jsou v předchozí tabulce, takže výpočty<br />
2<br />
h k B 2k f (2k–1) (5) lze<br />
(2k)!<br />
pohodlně udělat v EXCELu. Následuje tabulka výsledků s použitím indexů j a k.<br />
V posledním sloupci jsou odhady ∑ ∞<br />
k=1<br />
k –3 = 1.177662037 + 0.024 – ∑<br />
m<br />
k=<br />
1<br />
j f (j) (5) B 2k /(2k)! a k<br />
Odhad<br />
a 2k .<br />
0 0.008<br />
1 -0.0048<br />
2 0.00384 0.083333333 -0.0004 1.202062037<br />
3 -0.00384<br />
4 0.004608 -0.001388889 5.33333E-06 1.202056704<br />
5 -0.0064512<br />
6 0.01032192 3.30688E-05 -2.13333E-07 1.202056917<br />
7 -0.018579456<br />
8 -8.2672E-07 1.536E-08 1.202056902<br />
Je vidět, že při troše štěstí dostaneme dobré odhady. Není ale jisté, že odhady<br />
konvergují, a je zklamáním, když se po vynaložení úsilí na výpočty zjistí, že sčítanci a k<br />
konvergují k nule pomalu nebo se od ní začínají vzdalovat [90]. Na dnešní vkus nám<br />
takové výpočty připadají poněkud neurčité nebo složité. Nicméně Eulerova-<br />
Maclaurinova metoda stále patří mezi jednu z metod sčítání velkého počtu sčítanců<br />
jednotného typu (např. 100 pátých mocnin po sobě jdoucích členů aritmetické<br />
posloupnosti čísel) nebo nekonečných řad.<br />
3.4. DIFERENCIÁLNÍ GEOMETRIE<br />
Sám název naznačuje, že jde o přechod od konečných objektů běžné geometrie<br />
k manipulaci s nekonečně malými objekty uskutečněný pomocí diferenciálního počtu<br />
[14,16,91]. Je pochopitelné, že o geometrických aplikacích infinitesimálních metod<br />
uvažovali už matematici před Eulerem. Např. 1731 vyšla kniha A. C. Clairauta o<br />
křivkách s dvojí křivostí, tj. prostorových křivkách.<br />
Euler přešel k analýze ploch, tj. spojitého, popř. hladkého, zobrazení rovinné oblasti<br />
(intervalu) do prostoru: (u, v) = u a x = (x(u, v), y(u, v), z(u, v)). Křivost plochy se<br />
váže s křivkami na hladké ploše. Křivky vyťaté rovinami procházejícími společnou<br />
normálou v bodě plochy obecně mění křivost κ v tomto bodě. Ta nabývá maxima a<br />
minima ve dvou vzájemně ortogonálních normálových rovinách, které v tečné rovině<br />
k ploše určují tzv. hlavní směry. To bývá u některých ploch, např. rotačních, zřejmé.<br />
Eulerovou větou v diferenciální geometrii se rozumí tvrzení vyjádřené rovností<br />
κ(θ) = κ max cos 2 θ + κ min sin 2 θ ,<br />
F. KOUTNÝ: <strong>Leonhard</strong> <strong>EULER</strong>