MIĘDZYNARODOWE WARSZTATY TRANSGRANICZNE

v prosinci 1993 a druhá – návrhová v únoru 1994
(Müller a kol. 1993, 1994). Priority obsažené ve
strategii byly sice oficiálně přijaté na 3. zasedání
Rady Euroregionu 20. 10. 1993, ale všechny tři
strany měly k celé strategii jisté výhrady. Největší
kontraverzi způsobovalo pořadí cílů.
Z. Przybyła (1994, 48) při hodnocení tohoto
dokumentu zdůraznil, že přes nepochybné klady
jako jsou: správná konstrukce dokumentu nebo
správný výběr metody, chybí zde konzultace se
samosprávami a vědeckými kruhy, je opomíjen
vliv aglomerací (Vratislav, Praha, Drážďany), úloha
bankovního systému, zdůrazněny jsou silné
stránky trhu práce pouze na německé straně,
exponovány jsou německé zájmy bez ohledu na
zájmy polské strany (výstavba rychlostní komunikace
Liberec-Hrádek-Žitava-Weissenberg), apod.
Z dnešního pohledu je třeba zdůraznit, že strategie
popisovala řadu navrhovaných aktivit, z nichž
byla většina v uplynulých dvaceti letech zrealizována,
i když nikoliv v původní podobě. V dalších
letech došlo dvakrát k úpravě seznamu prioritních
úkolů. Poprvé v prosinci 1996, na konferenci
u příležitostí 5. výročí ERN, a podruhé u příležitosti
10. výročí v roce 2002. V poslední úpra-
71
vě bylo vyčleněno šest výzev v oblasti: doprava,
technická infrastruktura, životní prostředí, rozvoj
hospodářství/ turistiky, venkovský prostor/lesní
hospodářství a lidské zdroje. Úkoly stanovené v
Memorandech byly základem pro činnost pracovních
skupin. Myšlenka zřízení těchto struktur trojstranného
charakteru se objevila již na zakladatelské
konferenci Euroregionu v Žitavě. Tehdy bylo
sestaveno sedm skupin: 1. energetika a ekologie,
2. územní plánování, 3. kultura, 4. hospodářství a
zemědělství, 5. bezpečnost, 6. zdraví a 7. správa.
První období své existence nebyly pouze rovinou
spolupráce, ale jak uvádí Jacek Jakubiec (2011, 25)
>. K zásadním
změnám v jejich činnosti došlo již před vstupem
Polska a České republiky do Evropské unie.
Na zasedání Rady ERN v Miłkowě dne 15. listopadu
2003, namísto stále se rozmnožujících „občanských”
pracovních skupin, byly zřízeny euroregionální
skupiny expertů, tzv. eurexy (nejčastěji tři
členové za každou stranu). Jejich hlavním úkolem
je společné působení v rámci příslušné oblasti.
Nyní je takových eurexů 16 a příspěvky jejich
zástupců jsou zveřejněny v publikaci.
Mirosław Zdulski
Literatura:
Jakubiec J. (2011), Euroregion Nysa o sobie. Międzynarodowe Warsztaty Transgraniczne w Karpaczu [Euroregion Nisa
o sobě. Mezinárodní přeshraniční workshop v Karpaczi], w: Nowiny Jeleniogórskie č. 46, dne 15.11.
Borys T., Panasiewicz Z. (1998), Panorama euroregionów. Wydanie 2 zmodyfikowane, lipiec. [Panorama euroregionů.
Druhé upravené vydání, červenec]
Przybyła Z. (1994), Koncepcja rozwoju gospodarczego dla ERN (próba oceny), w: Adamczuk F., Przybyła Z. [red.],
Euroregion Nysa. Trzy lata doświadczeń. Jelenia Góra. [Koncepce hospodářského rozvoje pro ERN (pokus o vyhodnocení)
V:Adamczuk F., Przybyła Z. [red.], Euroregion Nisa. Tři roky zkušeností. Jelenia Góra ]
Zdulski Miorsław (2002), Polskie doswiadczenia we współpracy transgranicznej. Realizacja Funduszu Małych
Projektów PHARE CBC. Jelenia Góra. [Polské zkušenosti v přeshraniční spolupráci. Realizace Fondu malých projektů
PHARE CBC]