Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

1. Proměny rodiny a rodinného uspořádání
1. Proměny rodiny a rodinného uspořádání
Od 60. let 20. století se ve vyspělých evropských zemích odehrávají výrazné
změny v demografickém a rodinném chování, které jsou souhrnně označovány
jako druhý demografický přechod [Van de Kaa, 1987]. Nejvýraznější z tohoto
komplexu změn je pokles úrovně porodnosti a sňatečnosti, odkládání sňatků i porodů
do vyššího věku, nárůst rozvodovosti a rozšiřování nesezdaných soužití jako jednoho
z typů partnerského uspořádání.
V západních zemích se změny plodnosti shodují se základními změnami vzorců
manželského chování. Do manželství vstupuje méně lidí a manželství jsou uzavírána
ve vyšším věku. Tyto trendy jsou nejvíce patrné v zemích severní Evropy, kde dosahují
míry sňatečnosti nejnižších hodnot, a naopak nejvyšších hodnot dosahuje věk při
vstupu do manželství a mimomanželská plodnost. V porovnání s ostatními zeměmi jsou
zde také více rozšířena nesezdaná soužití [Jensen, 1998]. Vlivem posunu sňatečnosti
do vyššího věku dochází také k odkladu narození dětí a zároveň ke zvýšení
průměrného věku matek při narození dítěte. Svoji nezastupitelnou roli v tomto ohledu
sehrály nové metody antikoncepce a její rozšiřující se dostupnost.
Nové formy rodinného chování (mezi nimi nesezdaná soužití a mimomanželská
plodnost) jsou tématem sociologických diskurzů, někteří autoři je interpretují jako znak
procesu individualizace životních drah a vývoje západoevropských a severoamerické
společnosti směrem k nové modernitě [Beck, 1992; Giddens, 1990]. V rámci transformace
intimních vztahů (popisovaná např. Singlym (1999) nebo Sullerotovou (1998))
ustupuje prokreační funkce a zdůrazňovány jsou aspekty sexuální přitažlivosti či sdílení
intimity. Stále větší vliv má tato situace na nová uspořádání partnerských vztahů,
rodičovství a konečného počtu dětí v rodinách.
Spolu se změnou politické, ekonomické a sociální situace po roce 1989 dochází
k obdobným změnám v rodinném chování i ve východoevropských zemích, ve kterých
byla míra sňatečnosti tradičně vyšší a věk při vstupu do prvního manželství se
pohyboval na nízké úrovni.
Změny v rodinném chování z hlediska formování rodiny a její výsledné (také
však proměnlivé) struktury, ke kterým došlo v evropských společnostech ve druhé
polovině 20. století, lze v základních bodech shrnout do několika trendů. V rámci
Evropy jsou však v průběhu změn, jejich nástupu, rychlosti i výsledku rozdíly mezi
jednotlivými zeměmi či skupinami zemí. Jaké trendy jsou tedy rozpoznatelné
u evropské populace Obecně pozorujeme následující jevy:
- Odklad rodičovství na pozdější dobu, a tedy do vyššího věku. Rození dětí je
v některých zemích koncentrováno do užšího časového rozpětí ve vyšším věku,
především pak u žen s vyšším vzděláním. První děti se častěji rodí okolo 30. roku
věku matek, na rozdíl od dříve převládající vysoké úrovni plodnosti ve věku 20-25
let.
- Pokles porodnosti. Úroveň úhrnné plodnosti v řadě zemí poklesla pod hranici 1,3
dítěte na jednu ženu, což je hranice vymezující populace s nejnižší nízkou plodností
označované termínem „lowest-low fertility“ [Kohler, Billari, Ortega, 2002]
(například v roce 2002 byla v České republice úhrnná plodnost 1,17, na Slovensku
1,19, oproti tomu ve Francii 1,87). Ač je tento výrazný pokles úrovně plodnosti
z části zapříčiněn změnami v časování narození prvního dítěte (tedy posunem
prvního porodu do vyššího věku), dochází však k všeobecnému snižování počtu dětí
narozených v rodině a kohortní ukazatele plodnosti (tzn. počet dětí, které se
10