Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

7. Velká Británie
Labouristická vláda (nástup v r. 1997) se začala intenzivněji zajímat o rodinu
a její problémy a zaměřila tak rodinnou politiku především na:
- upřednostňování zájmů dítěte,
- stabilitu a bezpečnost pro děti,
- podporu všech typů rodinných forem - zákony o podpoře dětí z r. 1990 a 1995
nerozlišují mezi sezdanými a nesezdanými partnery,
- podporu rodičů, aby mohli lépe podporovat děti (nikoli snaha nahradit rodiče),
- tvorba programů proti chudobě dětí prostřednictvím systému dávek a daní
[Munková, 2005].
Svobodné matky bylo jedno z důležitých politických témat po celá 90. léta.
Diskuse kolem rodiny byla založena na ekonomických a morálních argumentech.
Sociální stát snažící se o nahrazení rodiny vede ve svém důsledku k tomu, že otcové
opouštějí své rodiny, dívky se stávají svobodnými matkami a stát to vše financuje, což
zvyšuje daňové zatížení a ekonomické problémy [Munková, 2005].
Již v 80. letech začala být pozornost zákonodárců v otázkách neúplných rodin
soustředěna na muže jakožto zdroj příjmů pro osamělé matky. Během 70. let totiž
vzbudilo kontroverzi pravidlo uplatňované v praxi, podle kterého se měl muž starat
o svoji novou rodinu a podporu jeho původní rodiny přebíral stát [Lewis, 1997]. Toto
pravidlo bylo ve shodě s modelem muže-živitele rodiny, který tedy byl povinen živit tu
ženu, se kterou právě sdílel společnou domácnost. V 80. letech nabývala na významu
otázka muže živitele z titulu otcovství, nikoli z titulu sdílení společné domácnosti.
Přesto však na konci 80. let pouze jedna ze tří osamělých matek dostávala pravidelné
výživné, většina tedy dále pobírala státní dávky. Problémy s nárůstem podílu osob
pobírajících podporu příjmu vyústily v r. 1991 v zákon o dětské podpoře (Child Support
Act 41 ), který směřoval k zajištění výraznější podpory osamělých matek a jejich dětí ze
strany biologického otce dítěte.
Změny politického přístupu v průběhu 80. let vedly k tomu, že osamělé matky
začaly být více vnímány jako sociální problém či dokonce jako sociální hrozba. Změny
v sociálním zabezpečení zavedené na začátku 90. let v souvislosti se zákonem o dětské
podpoře obsahovaly pobídky k participaci osamělých matek na pracovním trhu, přesto
však z hlediska jejich pracovního zapojení docházelo spíše k poklesu (oproti rostoucí
participaci vdaných matek na pracovním trhu), především z důvodu obtížného hledání
dostupné péče o děti. Bradshaw a Millar [citováno z Lewis, 1997] uvádějí, že pokud by
všem osamělým matkám, které v jejich rozsáhlém výzkumu vyjádřily přání pracovat,
byla tato práce umožněna, jejich zastoupení na pracovním trhu by bylo stejné jako v
případě vdaných matek. Dalším důležitým momentem ve vnímání neúplných rodin byla
veřejná debata o významu role otce v průběhu socializace dítěte, jejíž úspěšný průběh
byl v tomto diskurzu podmiňován aktivním zapojením obou rodičů. Osamělým matkám
tak byla dávána zodpovědnost za nezodpovědné (v lepším případě) nebo dokonce
kriminální chování nadcházející generace mužů [Lewis, 1997].
Labouristická vláda po svém nástupu v r. 1997 začala více prosazovat politiku
povzbuzování a podpory rodičů z neúplných rodin v jejich zapojení se na pracovním
trhu. Byla zavedena opatření jako program „akce pro osamělé rodiče“, opatření
v daňová soustavě „dávka z daní dítěti“ a „dávka z daní pracujícímu“ nebo například
41 Podle tohoto zákona musely všechny ženy, které pobíraly určité sociální dávky (podporu příjmů, Family
Credit a další), zmocnit nově vzniklý úřad, aby převzal vymáhání těchto peněz [Munková, 2005]. Akce
však skončila selháním, agenda byla příliš složitá [Munková, 2005], proti novým legislativním pravidlům
protestovali nejen muži, ale také jejich nové manželky [Lewis, 1997].
79