Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

6. Norsko
studuje mimo domov a je nucen zajistit po tuto dobu hlídání dětí jinou osobou. Dávka
se rovná 64 % doložených nákladů na péči o děti, ovšem má svoji maximální hranici
v závislosti na počtu dětí (hodnoty z roku 2008):
- jedno dítě - 37 020 NOK ročně
- dvě děti - 48 300 NOK ročně
- tři a více dětí - 54 744 NOK ročně
Na dávku nemá nárok rodič samoživitel, jehož příjem přesahuje šestinásobek
„základní částky“.
V srpnu 1998 pak byla zavedena reforma dávek určených na péči o dítě, což
představuje finanční podporu vdaných a osamělých matek s dětmi ve věku 1 nebo 2
let, které nevyužívají nebo využívají pouze částečně státem dotované zařízení denní
péče o děti. Od srpna do prosince 1998 bylo toto schéma zavedeno pouze pro děti ve
věku 1 roku, ovšem poté bylo rozšířeno také na dvouleté děti. V roce 1998 byla
maximální měsíční výše této dávky zhruba v hodnotě 360 € na jedno dítě. Výše dávky
je snižována v závislosti na počtu hodin, které dítě stráví ve státních zařízeních denní
péče [Mogstad, Pronzato, 2008]. V současné době (data z roku 2008) činí ročně
přídavek na péči o děti 39 636 NOK na 1 dítě a jedná se o nezdanitelnou dávku.
Navštěvuje-li dítě částečně institucionální zařízení péče, je výše dávky odstupňovaná
podle délky docházky:
Do 8 hodin za týden - 80 % z celkové částky, 9-16 hodin za týden - 60 %
částky, 17-24 hodin za týden - 40 % částky, 25-32 hodin týdně - 20 % částky.
V případě 33 a více hodin nevzniká nárok na příspěvek na péči [OECD, 2006].
Krom uvedených dávek je dále neúplnost rodiny zohledněna v přídavcích
na děti (na každé dítě do věku 18 let). Rodiče samoživitelé dostávají přídavky na
počet dětí zvýšený o jedno (například dvoudětná neúplná rodina dostává přídavky na
3 děti). Roční výše přídavku byla v roce 2008 11 640 NOK.
Rodič samoživitel má v případě, že druhý rodič na dítě mladší 18 let neplatí
výživné (které musí být vymáháno prostřednictvím agentury - The Maintenance
Contribution Collecting Agency), nárok na náhradu výživného ve výši, která je
příjmově testovaná. V maximální výši (1 270 NOK měsíčně) dostávají náhradu
výživného pouze samoživitelé, jejichž roční příjem nepřesahuje 143 201 NOK. Dále je
částka odstupňována ve výši 75 % a 50 %. Rodič, jehož roční příjem přesahuje
406 400 NOK nemá na náhradu výživného pro dítě nárok [Ministry of Labour and
Social Inclusion, 2008].
V roce 2007 pobíralo v Norsku náhradu výživného 13 % dětí ze všech dětí ve
věku od 0 do 18 let. Tento podíl se v posledních letech mírně snižoval, v roce 1995 to
bylo 16 % dětí, v roce 2000 již 18 % a v roce 2006 14 % dětí v daném věku [Nordic
Social-Statistical Committee, 2008].
Pojištěný zaměstnanec, který je nepřítomen v práci z důvodu nutnosti péče
o nemocné dítě mladší 12 let (mladší 18 let v případě, že je dítě zdravotně postižené
nebo chronicky nemocné), má nárok na peněžité dávky po dobu maximálně 10 dní
v roce (15 dní, má-li 3 a více dětí). Tato doba je rezervovaná pro každého z rodičů.
V případě rodičů samoživitelů je to 20 dní ročně (30 dní, má-li samoživitel 3 a více
dětí). Dalších 10 dní je pak navíc (u samoživitelů 20 dní navíc) pro každé zdravotně
postižené nebo chronicky nemocné dítě. Během této doby dostává zaměstnanec
100 % své mzdy. Dávka je placená zaměstnavatelem, který má nárok na její náhradu
v případě, je-li zaměstnanec nepřítomen déle než je roční povolená doba, nebo je-li
dítě starší než 12 let [MISSOC 2007].
70