Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

4. Česká republika
4. Česká republika
4.1 Vývoj a úroveň porodnosti v České republice
V posledním desetiletí 20. století jsou v České republice patrné významné
změny reprodukčního chování, které se mimo jiné projevily výrazným poklesem
úrovně plodnosti a intenzity sňatečnosti a odkládáním rození dětí i uzavírání sňatku do
vyššího věku. S obdobným vývojem, jaký od počátku 90. let sledujeme v České
republice, se setkáváme již v polovině 60. let v západní a severní Evropě a s určitým
zpožděním pak v jižní Evropě. Hlavním projevem změn v životních podmínkách
mladých lidí bylo odkládání vstupu do manželství a založení rodiny do vyššího věku,
přičemž důležitou úlohu sehrály moderní formy antikoncepce a umělá přerušení
těhotenství.
V České republice, stejně jako v ostatních zemích střední a východní Evropy,
bylo rodinné chování ovlivněno tehdejší společensko-politickou situací, populační
politikou státu, omezenými možnostmi pracovní, vzdělanostní či jiné osobní seberealizace
mimo prokreační rodinu, což jsou vše faktory, které při rozhodování aktérů o
vstupu do manželství či při plánování potomka sehrávají důležitou roli. S širokými
možnostmi studia a s tím souvisejícím prodlužováním délky vzdělávání a zvyšování
kvalifikace se fakticky setkáváme až od devadesátých let.
Do začátku 90. let tak populace České republiky patřila společně s ostatními
socialistickými zeměmi mezi populace s relativně vyšší úrovní plodnosti soustředěnou
do mladého věku žen (20-24 let). Průměrný věk při narození dítěte byl velmi nízký,
zejména pak u prvorodiček se pohyboval pod hodnotou 22,5 roku po celá 80. léta
(graf č. 3).
Od počátku devadesátých let dochází v České republice k postupnému posouvání
fáze zakládání rodiny do vyššího věku a k výraznému poklesu transverzálních
ukazatelů charakterizujících úroveň plodnosti, a to až na jednu z nejnižších úrovní
v Evropě i ve světě. Od roku 1995 se hodnoty úhrnné plodnosti v České republice
pohybovaly pod 1,3 dítěte na jednu ženu, což je hranice vymezující populace s nejnižší
nízkou plodností označované termínem lowest-low fertility. Teprve v roce 2006 úhrnná
plodnost vzrostla nad tuto hranici a její další nárůst vedl v roce 2007 až k hodnotě
1,44 dětí připadajících na 1 ženu.
Snižuje se také intenzita plodnosti v nejmladších věkových skupinách a celková
změna v rozložení úrovně plodnosti podle věku se v souhrnu projevuje ve vzestupu
průměrného věku matek při porodu. Mezi roky 1990 a 2007 se věk žen při narození
prvního dítěte zvýšil o 4,6 roku na 27,1; u porodů bez ohledu na pořadí narození
stoupl průměrný věk o 4,3 roky na 29,1 v roce 2007 [Štyglerová, 2007].
Jedním z rysů probíhajících změn v rodinném a reprodukčním chování je také
rostoucí počet i podíl dětí narozených mimo manželství.
34