Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

Úvod
straně došlo k významnému poklesu intenzity sňatečnosti, a to jak u osob svobodných,
tak rozvedených a ovdovělých, došlo však i ke snížení plodnosti vdaných žen. To
znamená, že počet dětí narozených v manželství se významně snížil (ze 120 tisíc na
začátku 90. let na 75 tisíc v roce 2007). Intenzita plodnosti nevdaných žen se naopak
zvýšila.
To vše vedlo k růstu zastoupení dětí narozených mimo manželství. Z hlediska
rodinného stavu matky se mezi roky 1990 a 2005 zdvojnásobil počet dětí narozených
rozvedeným matkám, u svobodných matek byl zaznamenán nárůst více než trojnásobný.
Diferencujícím znakem, a to nejen mimomanželské plodnosti, je výše vzdělání.
Podle dat české demografické statistiky se ukazuje, že nejvyšší podíl mimomanželsky
narozených dětí vykazují ženy se základním vzděláním (69 % v roce 2007), naopak
ženy s vysokoškolským vzděláním přivádějí děti častěji do manželského svazku (84 %
v roce 2007). Uvedené rysy demografického vývoje vyvolávají otázku, proč se tak
poměrně velký počet dětí rodí mimo manželství. Tyto děti se rodí buď nesezdanému
páru nebo osamělé neprovdané matce (bez partnera), tedy do neúplné rodiny.
Neúplné rodiny, rodiny samoživitelek a samoživitelů, však nejsou pouze
výsledkem mimomanželské plodnosti, vznikají především následkem rozvodu manželství.
Česká republika se řadí z hlediska úrovně rozvodovosti na čelní místa v rámci
evropských zemí. Ročně dojde k rozpadu kolem 20 tisíc rodin s nezletilými dětmi,
rozvodem je tak každý rok „zasaženo“ a o úplnou rodinu přijde kolem třiceti tisíc
nezletilých dětí (27,5 tisíc v roce 2007).
Výše uvedené trendy v České republice odrážejí rozšíření nových forem
rodinného života (nesezdané soužití, neúplná rodina po rozvodu, osamělé rodičovství)
podobně jako v jiných evropských státech. Je nezbytné, aby tato situace byla reflektována
rodinnou, respektive sociální politikou státu. Při analýze důvodů, proč dochází
k šíření nových rodinných vzorců, a způsobů, jak na tyto nové formy rodiny reagovat,
je možné inspirovat se zkušenostmi jiných států v této oblasti.
Tato studie se věnuje tématu neúplných rodin, jejich vývoji a životním
podmínkám ve vybraných evropských státech, přičemž důraz je kladen především na
aspekty sociální politiky v interakci s tímto typem rodiny. První kapitola shrnuje změny
ve formování rodiny a jejích proměnlivých strukturách, ke kterým došlo v evropských
společnostech ve druhé polovině 20. století. Procesy a změny jsou patrné ve změnách
probíhajících v rovině domácností a pluralizujících se životních uspořádání. Pozornost je
dále věnována neúplným rodinám, faktorům vedoucím k jejich zvyšujícímu se zastoupení
v evropských populacích, především mimomanželské plodnosti a rozvodovosti, a
charakteristikám tohoto typu domácností. Zaměříme se na různé typy neúplných rodin,
respektive na to, jaké osoby stojí v jejich čele.
Druhá kapitola pojednává otázku sociální situace neúplných rodin, neboť
s destabilizací rodin jsou spojena „nová sociální rizika“. Z komparativních výzkumů
vyplývá, že neúplným rodinám hrozí vyšší riziko chudoby. Zároveň je nutné sledovat
možné faktory, které jejich sociální situaci ovlivňují. Pro vybrané evropské země bude
uvedeno, jaké postavení zaujímají neúplné rodiny vzhledem k pěti indikátorům sociálního
vyloučení: úrovni vzdělání, participaci na pracovním trhu (míra ekonomické
aktivity, riziko nezaměstnanosti), příjmové chudobě, riziku nízkého příjmu a dosažitelnosti
bydlení. Neúplné rodiny nejsou ani z tohoto hlediska homogenní kategorií, je
třeba rozlišovat různé typy i v rámci této skupiny domácností.
8