Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

9. Německo
9. Německo
Německo se stalo v Esping-Andersenově typologii sociální politiky příkladem
pro model konzervativního sociálního státu (viz kapitola 3.1). V situaci, kdy Německo
čelí velmi nízké úrovni porodnosti, se stejně jako v řadě ostatních vyspělých zemí
dostávají děti na čelní místo v politickém programu a pozornost veřejnosti se přesouvá
od „manželské rodiny“ na jakékoli životní uspořádání, ve kterém žijí děti („rodina je
to, kde jsou/žijí děti“). Nové zaměření na děti také odpovídá změnám v genderových
rolích, v době rostoucí individualizace se děti dostaly do popředí jako zranitelné
subjekty voleb svých rodičů, ovšem na druhé straně také jako potenciál pro rozvoj
„znalostní společnosti“ [Ostner, Schmidt, 2004].
Sjednocení Německa sloučilo také dva protichůdné přístupy k rodinné politice.
Zatímco bývalá NDR si vybudovala širokou škálu opatření, západní Německo, v ostré
reakci na předchozí nacistický zásah do občanských práv párů a rodičů, jakož i na
rozvíjejících se socialistický režim v NDR, založilo rodinnou politiku na posílení práv
páru, stejně jako rodičů rozhodovat o manželských a rodinných záležitostech.
Populační politika byla v bývalém západním Německu tabu [Ostner et al., 2004].
9.1 Vývoj a úroveň porodnosti v Německu
Německo patří mezi nejlidnatější země v Evropě se současným počtem obyvatel
přesahujícím 82 milionu lidí (2007). Počet obyvatel Německa v posledních letech klesá
(z maxima 82,54 milionu v roce 2003) v důsledku klesající imigrace a přetrvávající
nízké úrovni porodnosti.
Z hlediska demografických procesů a jejich vývoje je nutné odlišovat bývalé
východní a západní Německo, ač údaje uváděné v tabulkách jsou přepočtené na území
dnešní spolkové republiky. Porodnost měla v obou částech Německa až do poloviny
60. let velice podobný vývoj. Po počátečním nárůstu, ve kterém se výrazně projevilo
odkládání porodů během druhé světové války, ekonomická obnova země a klima
označované jako “zlatý věk manželství“ [Dorbritz, 2008], začalo v roce 1965 docházet
v obou částech země ke snižování počtu narozených dětí. Pokles úrovně porodnosti byl
relativně rychlý, i když v každé části byl zapříčiněn jinými faktory. V západním
Německu bylo snížení porodnosti důsledkem širších změn reprodukčního a rodinného
chování souhrnně označovaných jako druhý demografický přechod, ve východním
Německu měla vliv legalizace potratů v roce 1972 [Husák, 2007].
Období poklesu, kdy se plodnost snížila pod hranici prosté reprodukce, 58
skončilo v západním Německu v polovině 70. let 20. století a od té doby až do
současnosti se na tomto území úhrnná plodnost (úp) stabilizovala okolo 1,4 dětí na
jednu ženu.
Ve východním Německu došlo na počátku 70. let k důležitým legislativním
změnám, které se odrazily v reprodukčním chování. V letech 1975-1980 došlo
v důsledku pronatalitních opatření (důležitá zde byla opatření jako dětské přídavky pro
každé dítě, prodloužení mateřské dovolené, zvýšení porodného, bezúročná novomanželská
půjčka či dostupnost bydlení [Dorbritz, 2008; Kreyenfeld 2004]) k rychlému
vzestupu úrovně plodnosti až na hodnoty úp 2 děti na 1 ženu. Efekt těchto opatření
58 V roce 1975 se západní Německo stalo první zemí v Evropě, kde úhrnná plodnost poklesla pod hodnotu
1,5 [Dorbritz, 2008: 559].
99