Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

10. Itálie
V 70. letech došlo z hlediska sociální politiky k decentralizaci a hlavní odpovědnost za
sociální politiku včetně finanční podpory a sociálních služeb přešla na místní samosprávy.
V celém období však nebylo o rodinách samoživitelů zmínky, v konzervativních
50. a 60. letech byly osamělé matky pro politické strany z morálního hlediska trapné
téma. Katolické strany kritizovaly jakoukoli odchylku od normy manželské rodiny,
levice částečně sdílela tento názor, zároveň byly nemanželské porody často
prezentovány jako příklady nežádoucích vlivů participace žen na pracovním trhu
[Bimbi, 1997].
V období do 70. let došlo také k tomu, že se sociální pomoc začala zaměřovat
od chudých matek spíše na ohrožené děti a sirotky. Maky samoživitelky tedy nejsou
v sociálním systému samostatným tématem, jednak se některá opatření přesunula od
matek na nemanželské děti, částečně jsou také některá opatření pro osamělé matky
samosprávami interpretovány jako součást genderově neutrálního přístupu a jsou
používána obecněji jako podpora dětí v rodinách s nízkými příjmy. V neposlední řadě
jsou samoživitelky začleněny do systému dávek a služeb vyhrazeného pro pracující
matky (jesle) nebo organizovaného univerzálně (mateřské školy, zdravotní služby)
[Bimbi, 1997].
10.4.1 Konkrétní opatření zohledňující neúplné rodiny
S ohledem na rodinné dávky jsou v Itálii nejdůležitější rodinné přídavky
(assegni per il nucleo familiare), což jsou příjmově testované dávky (na základě příjmu
domácnosti) a jsou vyhrazeny pro zaměstnance (nebo příjemce dávek včetně důchodců
a nezaměstnaných, na něž se vztahuje pojištění v nezaměstnanosti). Existují zde také
univerzální rodinné dávky, příspěvek v mateřství a přídavky na domácnosti s alespoň
třemi dětmi, které byly zavedeny v roce 1998 a upraveny v roce 2001. Tyto dávky jsou
taktéž testovány prostřednictvím tzv. ukazatele ekonomické situace domácnosti
(indicatore della situazione economica, ISE) zavedeného v roce 1998 jako obecný
nástroj pro hodnocení nároků na sociální dávky [OECD, 2006].
Neexistují zde dávky vyhrazené pro rodiče samoživitele, nicméně neúplnost
rodiny je zohledňována jak v některých dávkách pro rodiny, tak v daňovém systému,
jehož úlevy jsou z hlediska rodin ve výsledku důležitější než peněžní dávky [OECD,
2006].
Rodinné přídavky jsou testovány na základě celkového zdanitelného příjmu
domácnosti. Za domácnost se v tomto případě bere: příjemce dávky, jeho/její
partner/ka a jeho/její závislé děti ve věku do 18 let. 61 Schéma rodinných přídavků
garantuje peněžní dávku rodinám zaměstnanců/zaměstnankyň, dříve zaměstnaných
důchodců nebo příjemců podpory v nezaměstnanosti. Ve výši dávek i příjmových
kategoriích je zohledněna také úplnost a neúplnost rodiny (viz tabulka č. 52).
Výše vyplácené dávky se liší v závislosti na počtu členů v rodině a je nepřímo
úměrná celkovému zdanitelnému příjmu domácnosti. Dávka je zaměstnanci vyplácena
Národním úřadem sociálního zabezpečení (Instituto Nazionale Previdenza Sociale -
INPS). Zároveň jsou příjmové kategorie každoročně upravovány podle indexu
spotřebních cen (v tabulkách č. 51 a č. 52 uvádíme pro příklad údaje poskytované
OECD za rok 2006 62 ).
61 Nicméně nízkopříjmové páry bez dětí mají také nárok na tuto dávku.
62 Systém a odstupňování dávek podle typu rodiny, počtu členů a výše příjmu je v současné době výrazně
složitější, neboť je zde ještě zohledňováno postižení dítěte a intervaly příjmů jsou kratší. Podrobnější
117