Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

6. Norsko
Běžný příjem pak představuje veškeré zdanitelné příjmy po odpočtu odpočitatelných
položek. Na tuto část je uvalena rovná daň 28 %, která je rozdělena do dvou
částí - 16,2 % je místní daň (správní obvod), 11,8 % centrální daň [OECD, 2006].
Centrální státní daně jsou uvaleny jak na osobní, tak na běžný příjem, zatímco
místními daněmi je zatížen pouze běžný příjem.
Mezi odečitatelné položky běžného příjmu patří: základní nezdanitelná položka
na zaměstnance (37 000 NOK v daňovém schématu 1 a 74 000 NOK v daňovém
schématu 2); 36 % pracovního příjmu 39 (včetně podpory v nezaměstnanosti)
s minimem 4 000 NOK a maximem 63 800 NOK; 26 % u důchodů včetně přechodné
dávky pro samoživitele (odečitatelná položka je ohraničena minimem 4 000 NOK a
maximem 53 400 NOK). Pokud rodina doloží náklady na péči a východu dětí mladších
12 let, může si pár odečíst až 25 000 NOK za jedno dítě, 5 000 NOK za každé další
dítě [Ministerstvo financí 2008].
Rodič samoživitel, který pobírá pouze „přechodnou dávku“, neplatí většinou
daně z příjmů (podle zvláštního omezení daňové povinnosti, toto omezení platí i pro
starobní důchodce). Jednotlivec, který má nárok na omezení daňové povinnosti,
neplatí daň na čistý příjem nižší než 99 600 NOK. Příjem převyšující tuto hranici je pak
zdaněn 55 %. Vzhledem k existenci základní daňové úlevy u přechodné dávky neplatí
rodič samoživitel daně, pokud je jeho celkový příjem nižší než 134 595 NOK (= 99 600
NOK / (1-0,26)).
6.5 Shrnutí
Podobně jako Švédsko je Norsko zástupcem sociálně demokratického modelu
sociálního státu s univerzálním sociálním zabezpečením, relativně štědrými dávkami
a službami a vysokou mírou zdanění a vysokou zaměstnaností mužů i žen. V obecné
rovině se Norsko od ostatních severských zemí v jistém smyslu odlišuje vyšším
důrazem kladeným na tradiční rodinné hodnoty včetně role matky jako pečovatelky,
ve vztahu k rodinám samoživitelů pak tím, že je jedinou severskou zemí se štědrým
sociálním schématem zaměřeným výhradně na osamělé rodiče.
Výhradně pro rodiče samoživitele je určena „přechodná dávka“ poskytující
a zaručující jim minimální příjem. Tato dávka prošla v průběhu času změnami, které
byly odrazem reforem usilujících o zlepšení zapojení osamělých matek na trhu práce,
a tím také zvýšení jejich soběstačnosti a možnosti dostat se z chudoby.
V typologiích sociální politiky (viz kapitola 3.2) bylo Norsko řazeno do skupiny
států, kde byl systém charakteristický poskytováním sociální pomoci osamělým
matkám pečujícím o děti za účelem jejich setrvání v domácnosti. V průběhu 90. let
došlo v norské sociální politice ke změnám, které byly vedené principem orientace na
placenou práci namísto sociálních jistot. Rodiče samoživitelé byli před touto reformou
stavěni do role domácích pečovatelů o děti (především matky). Od roku 1998 se
sociální politika snaží pohlížet i na tyto matky po prvních letech mateřství jako na
zaměstnankyně.
Rodič samoživitel má tak nárok na dávky podporující jej v období studia či
příspěvek na hlídání dětí v případě, kdy studuje či pracuje mimo domov.
39 Jedinec si může místo procenta z příjmu zvolit odečet paušální částky 31 800 NOK (v roce 2008), je-li
tato částka vyšší než procento příjmu [Ministerstvo financí].
72