Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

4. Česká republika
sehrávají primární úlohu služby a zařízení denní péče o děti předškolního (jesle,
mateřské školy) a mladšího školního věku v době po vyučování (školní družiny).
V případě služeb nelze hovořit o obecných formulovaných opatřeních vztahujících
se k neúplným rodinám, nicméně v praxi se lze setkat s nějakým zohledněním
tohoto typu rodin, konkrétně například při upřednostnění dětí rodičů samoživitelů při
přijetí do některého z uvedených zařízení. V případě mateřských škol jsou mnohá
zařízení v současné době nucena z důvodu nedostačujících kapacit zavádět kritéria pro
přijímání dětí k docházce. Ač tedy mateřská škola ze zákona poskytuje vzdělávací
služby, je tedy školským a nikoli sociálním zařízením, podle výzkumů téměř polovina
zohledňuje jako jedno z kritérií pro přijetí dítěte rodiče samoživitele a až třetina sociální
potřebnost rodiny. Děti z neúplných rodin mohou být také zvýhodňovány při platbě za
docházku do mateřské školy, ač v realitě je zvýhodnění z titulu neúplnosti rodiny pouze
výjimečné. Častěji je školné odpouštěno nebo snižováno dětem ze sociálně slabých
rodin, nicméně do této kategorie často spadají právě neúplné rodiny.
Obdobná je situace při přijímání dětí z 1. stupně základní školy do školních
družin, kdy v praxi některé školy upřednostňují při nedostačující kapacitě děti
samoživitelů a/nebo zohledňují ekonomickou situaci rodiny.
V případě neúplných rodin s dětmi do tří let věku je situace se zajištěním péče
složitější, neboť jeselská zařízení byla v průběhu 90. let početně výrazně zredukována
a v současné době v řadě regionů úplně chybí nebo jsou pro většinu obyvatel
prostorově nedostupná. Současných zhruba 50 zařízení fungujících v republice je
vzhledem k tomu, že se jedná o finančně nákladnější službu, pro neúplné rodiny často
nedostupných také z ekonomických důvodů.
4.5 Názory samoživitelek v České republice na
rodinnou politiku a její opatření
Na základě výzkumů realizovaných v České republice můžeme také stručně
zhodnotit, jaké je subjektivní vnímání opatření rodinné politiky v rodinách osamělých
matek. Navzdory tomu, že se obecně názory těchto žen, týkající se efektivnosti
nástrojů rodinné politiky, příliš neodlišují od žen žijících s partnerem, deklarují
samoživitelky rozhodný požadavek na specifická opatření zaměřená v jejich prospěch.
Podle 89 % z nich je totiž správné, aby stát ve své pomoci rodinám mimořádně
zvýhodňoval osamělé matky s dětmi před úplnými rodinami s dětmi. To je vede
k určité kritice současného stavu, protože 79 % samoživitelek považuje existující
opatření v sociální politice řešící situaci osamělých žen s dětmi za spíše nebo zcela
nedostatečná [Kuchařová, 2007].
Názory osamělých matek tak vycházejí z často obtížné životní situace, kdy jsou
potřeby rodiny zajišťovány z jediného pracovního příjmu (v případě, že matka malých
dětí vůbec pracuje) při současné ztížené pozici na trhu práce a ztížených možnostech
zvládat plně pracovní i pečovatelské povinnosti. Osamělé matky preferují intervence
státu formou finanční podpory (dávek), kterou upřednostňují před službami denní péče
o děti [Kuchařová, 2007]. Ženy z neúplných rodin vnímají finanční podporu jako velmi
podstatnou pro zlepšení své životní situace a většina (více jak 80 %) z nich se
domnívá, že by stát měl vyplácet vyšší dávky.
Při posuzování konkrétních dávek a jejich role v rozpočtu těchto rodin vyplývá,
že sociální dávky, byť i ty nabývající v absolutních číslech nižších hodnot, hrají stále
velmi významnou roli. Ztráta peněžité pomoci v mateřství nebo rodičovského příspěvku
48