Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

5. Švédsko
dobrovolníků k stíhání provinivších se otců [Elgán 1990, citováno z Hobson, Takahashi,
1997: 125]. Koncem 30. let tedy sice většina dětí narozených mimo manželství znala
svého otce, jejich ekonomická situace se však nijak nezlepšila.
V průběhu 30. let se hlavní politickou stranou ve Švédsku stala Sociální
demokracie. Od 30. let 20. století se také vyvíjí švédská rodinná politika, u jejíhož
zrodu stály tehdejší populační problémy a přesvědčení o nutnosti vyrovnání životní
situace bezdětných s rodinami s dětmi a neúplných rodin s rodinami úplnými
[Munková, 2005]. V této době byla zavedena opatření k ochraně práv dětí, z nichž
některá se přímo či nepřímo dotýkala ekonomické situace neúplných rodin. V roce
1937 byla zavedena příjmově testovaná platba výživného pro matky
samoživitelky. Rozvedeným, ovdovělým nebo svobodným matkám byla garantována
platba od státu na výživu dítěte a stát se pak snažil získat alespoň část peněz od otce
dítěte [Hobson, Takahashi, 1997].
Vzhledem k nízké úrovni příjmů a chudobě nemohly osamělé matky zaujmout
roli živitelek bez podpory biologického otce dítěte a finanční podpory státu. Ekonomická
podpora otce byla tedy součástí rodinného příjmu. Stát v tomto sehrával roli jakéhosi
prostředníka, vybírajícího a přerozdělujícího tuto podporu, přičemž matky i nadále
zůstávaly ekonomicky závislé na příjmech muže, ač s ním v případě neúplných rodin
nemusely přímo vyjednávat. Osamělým matkám, které nemohly uvést otce svého
dítěte nebo které toto odmítly, však bylo výživné odepřeno a ty z nich, které byly
chudé, musely spoléhat na sociální pomoc. Ustanovení zákona, ukládající matkám
uvést otce dítěte, aby měly nárok na proplacení výživného, se nezměnilo do 70. let
20. století [Hobson, Takahashi, 1997].
Na jednu stranu tedy byly osamělé matky vnímány jako hlavní zdroj podpory
pro své děti s dvojí úlohou živitelky a pečovatelky, na druhé straně byly označovány
jako někdo, kdo se neumí o sebe postarat a kdo vyžaduje kontrolu. Do doby, než bylo
všem dětem v domácnosti narozeným mimo manželství alespoň 16 let, a to ať žili
jejich rodiče v nesezdaném soužití nebo odděleně, byl jim přiřazen sociální pracovník,
který každý měsíc informoval o tom, jak zvládají ekonomiku své domácnosti a jakým
způsobem nakládají se státními příspěvky [Hobson, Takahashi, 1997: 126].
V redistributivní rodinné politice 30. let byly samoživitelkám dány stejné
výhody jako vdaným matkám - jako matky měly nárok na před- a poporodní péči
zdarma, stejně jako chudým matkám jim byla dávána příjmově testovaná dávka, která
byla v důsledku zaměřena na pracující matky a podporovala je, aby měly více dětí.
Jako občané země pak byly stejně jako vdané matky zákonem chráněny před
propuštěním z práce z důvodu těhotenství nebo sňatku [Hobson, Takahashi, 1997:
127].
Švédské osamělé matky byly vždy živitelkami svých rodin a počínaje první
dekádou 20. století stát převzal zodpovědnost za ochranu jejich dětí. Ovšem v 70.
letech se spolu s rozvinutím již zmíněného modelu zaměstnaného rodiče výrazně
změnila interpretace potřeb matek samoživitelek a způsob jejich začlenění do sociální
politiky. Bylo odstraněno jak jisté stigma osamělých matek, tak odlišování manželských
a nemanželských dětí. Vliv na celou tuto změnu měly dva trendy - (1) změna modelu
muže-živitele a mužské mzdy v rámci výrazných změn daňových zákonů a přepracování
zákonů týkajících se manželství a výchovy dětí; (2) příklon k univerzálním
dávkám a opatřením pro děti a pracující rodiče.
V 70. letech proběhla řada reforem zaměřujících se na odstranění nebo
přinejmenším zmírnění genderových nerovností jak na pracovním trhu, tak v zajištění
péče o členy rodiny. Výraznou úlohu měla v tomto ohledu daňová reforma, neboť
56