Fulltext... - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

6. Norsko
6. Norsko
Velkorysý severský model sociálního státu (Norsko je příkladem tzv. sociálnědemokratického
typu sociálního státu) se snaží poskytnout občanům rovnost relativně
vysokého standardu životní úrovně. V poslední době však začalo být zřejmé, že určité
skupiny obyvatelstva s nízkou ekonomickou aktivitou a vysokou závislostí na sociálním
systému, jejichž příkladem jsou právě osamělé matky, byly výrazně nadprůměrně
zastoupeny mezi skupinou chudých. Tato situace vedla v norském systému sociální
péče pro osamělé matky k reformě, která změnila podmínky čerpání i výši dávky,
kterou má Norsko jako jedna z mála zemí vyčleněnu speciálně pro osamělé rodiče.
Byly zavedeny požadavky na ekonomickou aktivitu a časové omezení čerpání dávky,
vzrostla zároveň její výše.
6.1 Vývoj a úroveň porodnosti v Norsku
Z dlouhodobého hlediska se norská populace početně zvětšuje, jestliže mělo
Norsko v roce 1942 tři miliony obyvatel, v roce 1975 to bylo již o 1 milion víc.
Současná populace tohoto státu čítá 4,7 milionu lidí.
Podobně jako v řade ostatních zemí se také v Norsku v uplynulých 40 letech
střídala období vzestupu i poklesu úrovně porodnosti. Vývoj od poloviny 20. století lze
tedy rozdělit do několika období. Období vzestupu končí v roce 1969 a v následujících
letech se počet narozených dětí každoročně snižoval (až do roku 1977, kdy se narodilo
50,9 tisíc dětí). V následujících osmi letech pak počty narozených stagnovaly na úrovni
51 tisíc a v druhé polovině 80. let opět následovalo období růstu. V 90. letech počty
narozených opět stagnovaly (na úrovni 60 tisíc), což přetrvalo i na začátku nového
tisíciletí. V roce 2007, obdobně jako v roce předešlém, se v Norsku narodilo 58,5 tisíce
dětí.
Podobně odráží uvedená období vývoj ukazatele úhrnné plodnosti (úp). Do
první poloviny 70. let překračovala úroveň plodnosti 2,1, přičemž ještě v 60. letech se
její vysoké hodnoty blížily 3 dětem na jednu ženu. Po výrazném snížení na 1,75 v roce
1977 v následujících 8 letech úhrnná plodnost nadále klesala, ovšem mírně. Od
poloviny 80. let se trend obrátil a došlo k nárůstu intenzitního ukazatele (1,93 v roce
1990). V průběhu 90. let pak hodnoty oscilují na úrovni 1,8-1,9, v letech 2001-2003
poklesly těsně pod úroveň 1,8, vývoj posledních tří let však vykazuje opětovný mírný
vzestup úrovně plodnosti na 1,9 dítěte na jednu ženu (shodně v letech 2006 i 2007).
Stoupající úroveň plodnosti od poloviny 80. let, a to ve všech severských
zemích, vzbudila zájem vědců a politiků daleko za hranicemi regionu. Důvodem je
samozřejmě to, že tento model byl v ostrém kontrastu se zkušeností z většiny jiných
evropských zemí, kde pokračoval pokles plodnosti až k nebývale nízké úrovni (Rønsen,
2004). Nejvýraznější pokles byl v 90. letech zaznamenán zejména na jihu a na
východě Evropy.
Současná úroveň plodnosti tedy řadí Norsko, podobně jako ostatní skandinávské
země, do skupiny zemí s nejvyšší úrovní plodnosti v Evropě. Plodnost je zároveň
realizována ve vyšším věku, průměrný věk prvorodiček již 3 roky stagnuje na 28,1
letech.
63