Zelená kniha o službách obecného zájmu (COM(2003)270 ... - edice

Například v oblasti likvidace odpadů (např. skládky) vytvářejí příslušná ustanovení
v legislativě odpadového hospodářství Společenství „zásadu blízkosti“ 14 . Podle této zásady
by odpady měly být likvidovány co nejblíže místa, kde došlo k jejich vytvoření.
Pokud jde o televizní vysílání, je regulační režim na úrovni Společenství koordinován
„Směrnicí o televizi bez hranic“ 15 , zejména s ohledem na události velkého významu pro
společnost, podporu evropské tvorby a nezávislé produkce, reklamu a ochranu menšin.
Vzhledem k významu vysílání veřejné služby pro demokratické, sociální a kulturní potřeby
každé společnosti byl k Amsterodamské smlouvě připojen specifický Protokol o systémech
veřejného vysílání v členských státech. Ve svém sdělení o „zásadách a obecných
programech pro audiovizuální politiku Společenství v digitálním věku“ 16 Komise
stanovuje regulační zásady, jež se týkají vysílání veřejné služby. Komise dále vysvětlila
svůj přístup ve sdělení ze 17. října 2001 o aplikaci pravidel státní pomoci na vysílání
veřejné služby 17 . Zde se bere v úvahu zejména skutečnost, že audiovizuální scéna
v Evropském společenství je charakterizována určitým duálním systémem, který obsahuje
veřejnoprávní a soukromé vysílací subjekty.
(3) Nehospodářské služby a služby bez vlivu na obchod
Služby obecného zájmu nehospodářské povahy a služby bez vlivu na obchod mezi
členskými státy nepodléhají specifickým pravidlům Společenství ani nejsou předmětem
pravidel o vnitřním trhu, hospodářské soutěži a státní pomoci v rámci Smlouvy. Tyto
služby jsou však pokryty těmi pravidly Společenství, která se rovněž vztahují na
nehospodářské činnosti a na činnosti, které nemají žádný vliv na obchod uvnitř
Společenství, jako je například základní zásada nediskriminace.
33. Společenství tedy vytvořilo politiku služeb obecného zájmu založenou na různých stupních
konání a na použití různých nástrojů. Na jedné straně však vytvoření sektorově
specifického rámce na úrovni Společenství samo o sobě nezaručuje, že každý občan bude
mít přístup k efektivním a vysoce kvalitním službám v celé Evropské unii. Je na
kompetentních orgánech v členských státech, aby stanovily a doplnily pravidla
Společenství o povinnostech veřejné služby a monitorování jejich realizace. Na druhé
straně může Komise přijímat přímá specifická opatření pro prosazování pravidel
Společenství v oblastech hospodářské soutěže a státní pomoci. To by mohlo vytvářet dojem
určité disproporce v konání Společenství, což by v konečném důsledku mohlo ovlivnit
jeho důvěryhodnost.
14
15
16
17
Viz zejména směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, Úř. věst. č. L 194, 25. 7. 1975, s. 47, a nařízení Rady (EHS)
259/93 o zasílání odpadů, Úř. věst. č. L 30, 6. 2. 1993, s. 1
Směrnice Rady 89/552/EHS ze dne 9. října 1989 o koordinaci určitých ustanovení stanovených zákony, regulaci
nebo správním působení v členských státech v souvislosti s provozováním činností televizního vysílání, Úř. věst č.
L 298, 17. 10. 1989, s. 23
KOM(1999) 657, 14. 12. 1999
Úř. věst. č. C 320, 15. 11. 2001, s. 5. V tomto sdělení Komise uznává zvláštní roli vysílání veřejné služby v podpoře
demokratických, sociálních a kulturních potřeb každé společnosti, jak je potvrzeno Protokolem Amsterodamské
smlouvy. Členské státy jsou kompetentní pro definici a výběr financování veřejné služby a mají svobodu definovat,
jak veřejná služba pokryje široké programové spektrum, které může obsahovat například zábavu a sportovní
přenosy. Komisi zůstává povinnost kontrolovat, zda v praxi nedochází ke zneužívání a nadhodnocení podle
specifických kritérií, jež jsou uvedena v daném sdělení.
11