Zelená kniha o službách obecného zájmu (COM(2003)270 ... - edice

(d)
Průměrování tarifů
Pro některé služby, jako jsou určité telekomunikační nebo poštovní služby, členské státy
vyžadují, aby byla určitá univerzální služba poskytována za jednotný tarif na celém území
členského státu. V těchto případech je daný tarif založen na průměru nákladů na
poskytování dané služby, které se mohou značně lišit, například v závislosti na tom, zda je
daná služba poskytována v hustě obydlené oblasti nebo v nějaké odlehlé venkovské oblasti.
Obecně je průměrování tarifů s výhradou kontroly zneužití prováděnou Komisí slučitelné
s právní úpravou Společenství za předpokladu, že je ukládáno členským státem z důvodů
územní a sociální soudržnosti a splňuje podmínky uvedené v čl. 86 odst. 2 Smlouvy 31 .
(e)
Financování založené na solidaritě a povinné členství
Tato forma financování je zde zmíněna kvůli svému významu, přestože se týká pouze
podpory služeb obecného zájmu nehospodářské povahy. Základní systémy sociálního
zabezpečení v členských státech jsou obecně založeny na programech, které sledují určitý
sociální cíl a zahrnují v sobě zásadu solidarity. Tyto programy jsou určeny k zajištění krytí
pro všechny osoby, na které se vztahují, a to vzhledem k takovým rizikům, jako jsou nemoc,
staroba, smrt a invalidita bez ohledu na jejich finanční a zdravotní stav v době připojení
k těmto programům. Zásada solidarity může například v programech zdravotního pojištění
spočívat ve skutečnosti, že daný program je financován příspěvky, jež jsou úměrné příjmu
ze zaměstnání osob, které je vytvářejí, zatímco čerpání z tohoto systému je založeno na
potřebách těch, kteří je přijímají. V tomto případě solidarita obnáší přerozdělování příjmů
mezi těmi, kteří jsou na tom lépe, a těmi, kteří vzhledem ke svým zdrojům a zdravotnímu
stavu by jinak byli bez potřebného sociálního krytí. Tato zásada rovněž zmírňuje
nedostatky trhu v oblasti zdravotního pojištění v souvislosti s úsporami z velkého rozsahu,
volbou rizik a morálním nebezpečím. V případě programů pojištění na stáří může být
solidarita zakomponována ve skutečnosti, že příspěvky placené aktivními pracujícími
slouží k financování penzí pracovníků v důchodu. Tato zásada se rovněž odráží
v poskytnutí penzijních práv i v případech, kdy nebyly prováděny žádné příspěvky, a
penzijních práv, která nejsou úměrná zaplaceným příspěvkům. Rovněž je dále možno
zmínit solidaritu mezi různými programy sociálního zabezpečení, která spočívá v tom, že ti,
co mají přebytek, přispívají k financování těch, kteří mají strukturální finanční problémy.
Takové programy v rámci sociálního zabezpečení jsou založeny na systému povinného
přispívání, který je neodmyslitelný pro aplikaci zásady solidarity a finanční rovnováhu
těchto programů. Navíc platí, že správa a řízení takových programů obecně podléhají
obšírné kontrole ze strany státu.
Podle precedenčního práva Soudního dvora jsou organizace pověřené poskytováním
takových činností založeny na zásadě národní solidarity a působí zcela neziskovým
způsobem a vykonávají výlučně sociální funkci. Tyto organizace se nezapojují do
hospodářských činností a nemohou být považovány za podniky ve smyslu právní úpravy
31
Případ Evropského soudního dvora 320/91, rozsudek ze dne 19. května 1993, Corbeau, [1993] I-2533 (bod 15)
55