Zelená kniha o službách obecného zájmu (COM(2003)270 ... - edice

akt pracovní koncesí, jak je definováno směrnicí 93/37/EHS 45 , musí splňovat
procedurální požadavky definované příslušnou směrnicí o veřejných zakázkách za
předpokladu, že dosahuje nebo přesahuje prahovou hodnotu definovanou v příslušné
směrnici a není vyloučen z oblasti její aplikace.
• Jestliže akt, na jehož základě veřejné orgány pověří nějakou třetí stranu poskytováním
služby obecného hospodářského zájmu, není předmětem směrnic o veřejných zakázkách,
musí i přesto takový akt splňovat zásady, které se odvozují přímo ze Smlouvy o ES a
zejména z ustanovení, která se vztahují na svobodu poskytování služeb a svobodu
usazení. Sem například spadají veřejné smlouvy nebo koncese na provádění prací, které
nedosahují určitých prahových hodnot, koncese na služby (například smlouvy, které
uvádějí, že odměna pro poskytovatele služby spočívá alespoň částečně v právu využívat
danou službu) nebo jednostranné akty udělující právo poskytovat službu obecného
hospodářského zájmu. Tato pravidla a tyto zásady zahrnují rovné zacházení,
transparentnost, proporcionalitu, vzájemné uznávání a ochranu práv spotřebitelů 46 .
82. V oblasti environmentálních služeb, zejména pokud jde o nakládání s odpady, mohou
veřejné orgány poskytnout exkluzivní práva organizacím vytvořeným výrobci pro
recyklaci určitých odpadů. Takové organizace podléhají pravidlům o ochraně hospodářské
soutěže. Často jsou vytvářeny v souvislosti s inovačními přístupy pro zajištění prevence a
recyklace odpadů, např. aplikace «odpovědnosti výrobce». To zahrnuje rozdělení finanční
odpovědnosti za zpracování odpadů mezi výrobce produktů v původu odpadu.
83. Díky tomu veřejné orgány v každém členském státě mají i nadále značnou svobodu
definovat a prosazovat povinnosti veřejné služby a organizovat poskytování služeb
obecného zájmu. Na jedné straně tento přístup umožňuje členským státům definování
politik, které budou brát zřetel na specifické národní, regionální nebo místní okolnosti.
Například je možné, že s odlehlými nebo řídce obydlenými oblastmi bude nutno nakládat
jiným způsobem než s centrálními či hustě obydlenými oblastmi. Na druhé straně může
absence specifické legislativy vést k právní nejistotě a k narušení trhu 47 . Na evropské
úrovni došlo k vytvoření různých forem spolupráce mezi národními regulátory při
pokusech o zlepšení konzistentnosti politik v členských státech, ale dosud pro žádnou
službu neexistuje evropský regulační orgán 48 . Rovněž by mohlo být užitečné, kdyby došlo
k vytvoření procesu výměny nejlepších praktik a zkušeností, které se týkají nejen
regulátorů, ale též dalších zainteresovaných stran. Komise se domnívá, že je nutné zahájit
širokou debatu o těchto bodech.
45
46
47
48
Nezávisle na definici použité v národním právu
Viz Interpretační sdělení Komise o koncesích podle právní úpravy Společenství, Úř. věst. č. C 121, 29. 4. 2000, s. 2
Například ve vodohospodářském sektoru vedla absence specifické relevantní regulace k velmi odlišným
sektorovým strukturám v členských státech. Viz WRC/Ecologic, Studie o aplikaci pravidel hospodářské soutěže na
vodohospodářský sektor v Evropském společenství, prosinec 2002, která je k dispozici na
http://europa.eu.int/comm/competition/publications/studies/water_sector_report.pdf.
Zatímco se však řeší otázky komerčních aspektů, rámcová směrnice o vodním hospodářství 2000/60/ES, Úř. věst. č.
L 327, 22. 12. 2000, s. 1, vytyčuje určitá pravidla transparentnosti pro vodohospodářské služby. Článek 9 uvedené
směrnice se zabývá postupy určování cen a vyžaduje, aby členské státy braly zvláště zřetel na zásadu získání
vynaložených nákladů, včetně ekologických nákladů a nákladů na zdroj, a zřetel na zásadu „ať platí ten, kdo
znečišťuje“.
Viz příloha, kde je uvedeno více podrobností
25