Zelená kniha o službách obecného zájmu (COM(2003)270 ... - edice

II.
NÁSTROJE POLITIKY
1. Organizace regulačních zásahů
1.1. Regulace Společenství a Národní regulační orgány (NRA)
38. Primární a sekundární legislativa Společenství a členských států obsahuje základní pravidla,
jež se vztahují na trhy se službami obecného zájmu. Aby však bylo možno zajistit dosažení
cílů regulace, bylo by nedostačující spoléhat výlučně na aplikaci a obvyklý mechanismus
prosazování legislativy. Legislativa Společenství navíc může uložit členským státům, aby
jmenovaly jednoho či několik «národních regulačních orgánů», které budou odpovídat za
provádění těchto regulačních úkolů. Taková opatření existují pro elektronickou komunikaci,
poštovní služby, železnice a leteckou dopravu. V případě distribuce elektřiny a plynu
Komise navrhla ve svém návrhu z března 2001 a ve svých pozměněných návrzích z června
2002 povinnost členských států «jmenovat jeden nebo více kompetentních orgánů jako
národní regulační orgány». Co se týče služeb, které nejsou předmětem obsáhlého
regulačního režimu na úrovni Společenství, rozhodly se některé členské státy, jako
například Velká Británie, vytvořit regulační orgán v oblasti vodohospodářství (OFWAT).
39. Podrobná institucionální opatření, která se týkají národního regulačního orgánu, jež jsou
požadována v příslušné legislativě Společenství, jsou ponechána na úvaze členských států.
Může se tedy jednat o nějaký stávající orgán či ministerstvo odpovědné za daný sektor, což
je přístup přijatý řadou členských států. Tento přístup se však ukázal jako problematický
z hlediska nezávislosti národního regulačního orgánu v určitých případech, kdy si členské
státy ponechaly též vlastnictví či kontrolu nad společnostmi, které působí v příslušném
sektoru. Rámcová směrnice o komunikacích požaduje v takových případech «efektivní
strukturální oddělení regulační funkce od činností sdružených s vlastnictvím či kontrolou».
Jmenování nějakého ministerstva jako hlavního regulačního orgánu pověřeného všemi
regulačními rozhodováními zůstává výjimkou. Význam, jakož i měnící se a komplexní
povaha regulačních úkolů, které do tohoto procesu vstupují, často vyžadují odborné zázemí
a nezávislost sektorově specifického regulačního orgánu 18 . Téměř všechny členské státy
vytvořily takový orgán pro příslušné sektory, včetně rozvodu elektřiny a plynu, pro které
aktuální legislativa Společenství dosud nepožaduje jmenování národního regulačního
orgánu.
40. Mělo by se však poznamenat, že i tam, kde existuje sektorově specifický regulační orgán, si
vláda – to je příslušné ministerstvo – často ponechává odpovědnost za určitá regulační
rozhodnutí. Situace, kdy sektorově specifický regulátor je odpovědný za všechny regulační
otázky, je v současné době výjimkou. Takoví regulátoři se nejčastěji vyskytují v oblasti
komunikací a do menší míry též v energetice nebo poštovních službách, zatímco u letecké a
18
Definice sektorově specifického regulačního orgánu je obsažena v rozhodnutí Komise 2002/627/ES ze dne 29.
července 2002, kterým se vytváří Skupina evropských regulátorů pro elektronické komunikační sítě a služby,
Úř. věst. č. L 200/38, 30. 7. 2002: «Pro účely tohoto rozhodnutí se termínem „příslušný národní regulační
orgán“ rozumí veřejný orgán vytvořený v každém členském státu pro dohlížení nad každodenní interpretací a
aplikací ustanovení směrnic o elektronických komunikačních sítích a službách, jak je definováno v rámcové
směrnici»
47