Počítačové zpracování přirozeného jazyka

(16’) Ml(Petr, Pavel),
takže se nemůžeme opřít o žádné logické slovo, na jehož základě bychom mohli
odvodit ekvivalenci (15) a (16). Samozřejmě, i PL1 odhalí logickou souvislost
těchto vět tím, že zavede významový postulát
(17) ∀ xy (St(x,y) ≡ Ml(y,x))
a prohlásí, že (15’) je ekvivalentní s (16’) za předpokladu (17). Ale (17) je z hlediska
intuice logicky pravdivá věta, takže ji nepokládáme za zvláštní předpoklad.
Jenže (17) nemůže být z hlediska PL1 logicky pravdivá věta: aby jí byla, musela
by být pravdivá ve všech strukturách. Snadno však najdeme takovou strukturu,
v níž (17) neplatí; stačí za U zvolit např. množinu přirozených čísel a za relace,
jež budou interpretací přiřazeny St, resp. Ml, relace >, resp. ≥.
Další charakteristiky til se týkají aplikace til na analýzu přirozeného jazyka.
d) TIL aplikována na analýzu přirozeného jazyka se stává sémantikou založenou
na pojmu možných světů (possible worlds semantics).
Tento rys sdílí til s nejrozšířenějšími aplikacemi logických systémů na analýzu
přirozeného jazyka. Myšlenka využít možných stavů světa, popř. časových
okamžiků k definování intenzí jako logicky manipulovatelných objektů se stala
v soudobé logické sémantice převládající ideou.
Poznámka:
Termín možný svět byl převzat z Leibnize a poprvé v zárodečné moderní podobě použit
R. Carnapem. Někdy se mluví i o množině indexů (Montague aj.), do níž jsou vedle
možných světů a časových okamžiků zařazovány některé další parametry (ponejvíce
pragmatické povahy). S kategorií možných světů pracuje i tzv. finská logická škola (J.
Hintikka aj.).
e) Univerzum je v TIL chápáno jako množina společná všem možným světům.
Tento rys je charakteristický zejména pro til; ve většině ostatních koncepcí se
uvažuje vedle možných světů i o možných individuích, tj. populace individuí je
obecně různá v různých možných světech. Tento zdánlivě samozřejmý předpoklad
(v některém možném světě existuje Pegas, v jiném ne) byl koncepcí til
přesvědčivě vyvrácen.
f) Fregeho (Churchovo) rozlišení vztahu denotace jakožto označování (reference)
a vztahu vyjadřování smyslu je v TIL zrušeno a nahrazeno jiným schématem.
Také tento rys nalezneme u malého počtu jiných systémů; většinou je denotace
(označení, pojmenování, reference) vztažena k extenzím a intenze jsou
chápány jako výsledek způsobu vyjádření.
Vedle těchto rysů charakteristických pro til je třeba se zmínit o specifickém
deduktivním aparátu, který je obdobou syntaktického důkazového aparátu
v PL1, ale je přizpůsoben transparentní koncepci; neklade důraz na axiómy,
104