Počítačové zpracování přirozeného jazyka

pohybu, u nichž lokální modifikátory nemají podle našeho názoru povahu
naprosto volných doplnění.
4. střední doplnění – široce determinovaná sémantickou třídou (významem)
slovesa. Nejtypičtějším představitelem tohoto typu doplnění, jak ukazují
naše data, je obvykle přímý instrumentál s širokým nástrojovým významem.
Dále sem mohou patřit i výrazy časové, místní a způsobové, pokud jsou
široce predikovány významem odpovídajích sloves – to platí zejména pro
doplnění [jak]. Doplnění tohoto typu jsou notačně zachycována pomocí
hranatých závorek, např.:
dopovat t
= koho [čím]
nebo
dosáhnout t
= čeho, co [čím], [jak].
Příkladem široce chápaného lokálního modifikátoru tohoto typu může být
třeba
dopít, dopíjet t
= co [z čeho] ,
kde význam slovesa implicitně předpokládá doplnění typu ”nádoby”, které
ovšem může a nemusí být přítomno, bývá však přítomno ”obvykle”.
5. volná doplnění – sem řadíme zcela volná doplnění časová, místní a způsobová
určení spojitelná s každým normálním slovesem. Jsou volná do té
míry, že nijak sémanticky nevyplývají z významu slovesa, proto je u sloves
v současné verzi slovníku nijak nevyznačujeme a předpokládáme, že
jsou v případě potřeby doplnitelná. Pokud jsou vyjadřována čistými adverbii
jako doma, tady nebo teď, dnes nepředstavuje jejich rozpoznání nebo
vygenerování zvláštní potíže, složitější je situace u adverbiálních předložkových
pádů. Zde počítáme se zavedením vhodných sémantických rysů, které
mohou pomoci indikovat, že např. na ulici ve spojení plakala na ulici má
povahu volného lokálního modifikátoru. Po dopracování slovníku valencí do
definitivní podoby počítáme s vyznačením volných doplnění u jednotlivých
sloves pomocí speciálních rysů, které mohou v explicitní podobě vypadat
např. takto:
platit t
= komu & co [čím] [za co]
6. periferní doplnění, k nimž nepochybně patří částice různého typu, zejména
66