Počítačové zpracování přirozeného jazyka

charakterizovány jen příslušnými zájmennými proměnnými. Sémantickou povahou
participantů míníme jejich zařazení pod kategorie typu sémantických pádů
jako Agens, Patiens, Adresát a další: to lze vhodně provést využitím tzv. vnitřně
jazykových vztahů (Internal Language Relations – ILI), jak jsou definovány ve
EurowordNetu 1, 2 (Vossen, 1998). Sémantické role participantů, resp. jejich
inventáře, jsou k dispozici v řadě teorií, např. u Fillmora, Hajičové a Sgalla a
dalších.
V dané verzi slovníku pracujeme jen s pádovými příznaky vyznačenými pomocí
pronominálních výrazů jako koho, co, čeho, komu, čemu, ..., které jsou
jednak vhodné mnemotechnicky a jednak umožňují pohodlně rozlišovat opozici
životnost : neživotnost. Lze však vidět, že uvedené příznaky je možno v případě
potřeby celkem snadno konvertovat do jiné vhodné notace (Horák, ???),
která se může bezprostředně využívat symboliky slovních druhů – pokud je slovník
v elektronické, jde o snadnou záležitost. Subjektové argumenty jsou v dané verzi
implicitní a samostatně jsme nezpracovávali ani aritu sloves (predikátů) tak, že
bychom každému predikátu přiřazovali aritu pro jeho jednotlivé významy např. ve
formě čísla umístěného před rovnítkem vyznačujícím jednotlivé valenční vzorce:
adresovat t
3= komu & co
3= co ? na koho|co
Je ostatně patrné, že aritu lze z uvedené notace celkem pohodlně odvodit, aniž
bychom ji uváděli samostatným číslem. Příznaky jako jak a kolik uvádíme jen
u sloves, u nichž mají v závislosti na významu jednoznačně valenční charakter.
Podobně, jak jsme už naznačili, zacházíme i s adverbiálními pády jako na čem, v
čem, do čeho, z čeho, ..., které uvádíme jen tam, kde jsou podmíněný význame
slovesa – tak je tomu zjevně u sloves pohybu.
Příznaky typu kam, kudy, kde, kdy, ... v dané verzi u jednotlivých sloves neuvádíme
a situaci kolem adverbiálních argumentů budeme řešit rozvinutím (generováním
a rozpoznáním) adverbiálních doplnění s významem místa, času a případně
i způsobu. Tento krok je založen na teoretickém předpokladu, že uvedená
doplnění se obvykle mohou pojit se všemi běžnými slovesy (mimo např. některá
slovesa pohybu apod.). Počítáme tu však s empirickým ověřováním tohoto běžně
vyslovovaného předpokladu a porovnáváním s korpusovými daty.
71