Počítačové zpracování přirozeného jazyka

– Požadavek přirozenosti vede lingvisty k tomu, aby popis byl formulován
přehledně a srozumitelně, byl snadno modifikovatelný a vyjadřoval
relevantní generalizace.
– Poměrně nevelké notační modifikace mohou na jedné straně výrazně
omezit třídu vyjádřitelných gramatik a na druhé straně mohou naopak
vést k radikálnímu zvýšení potenciální matematické mohutnosti charakterizovaného
systému.
– Formalismus gramatik vytvářený teoretickými lingvisty je obvykle
předmětem pozornosti jen pro další teoretické lingvisty. Gramatické
formalismy pro počítače musí být podobně jako programovací jazyky
srozumitelné jak pro lidi, tak i pro stroje a navíc zvládnutelné v realistickém
čase. Problémy, které vznikají při navrhování gramatických
formalismů, jsou vskutku shodné s otázkami, které se objevují při návrzích
deklarativních počítačových jazyků pro reprezentaci znalostí.
3. jak deskriptivně adekvátní má daný popis být? – např. jde-li nám o popis
naprosto přesný či jen přibližně adekvátní.
Formalismy, k nimž obrátíme svou pozornost v dalším výkladu, budou reprezentovat
v podstatě nekontextové frázové gramatiky a budou to gramatiky
vymezených klauzulí (dcg) a případně i formalismus gt (Smrž, Horák, 2001).
Všechny druhy gramatik užívaných v počítačové lingvistice využívají v té
či oné podobě:
• reprezentaci syntaktických kategorií nebo „slovních druhů
• datové typy pro slova (slovní formy, tj. slovník)
• datové typy pro syntaktická (morfologická) pravidla
• datové typy pro syntaktické struktury.
Celou gramatiku lze pak chápat jako užití konkrétních datových typů složených
z uvedených tří jednotek. Analyzátor je algoritmus, který bere gramatiku
spolu s předloženým řetězem a snaží se vrátit jednu nebo více instancí
datového typu syntaktické struktury. Úplný gramatický formalismus tedy poskytuje
notaci pro specifikování syntaktických kategorií, slovníkových hesel,
gramatických pravidel (ev. i více typů) a syntaktických struktur.
52