Počítačové zpracování přirozeného jazyka

7.7 Referenční role funkční perspektivy větné
Obvyklým cílem pronesení oznamovací věty je sdělit novou informaci, která adresátovi
není dosud známa. Aby si adresát mohl integrovat tuto informaci do své
zásoby existujících znalostí, může mu mluvčí poskytnout jisté množství známé
informace, kterou již adresát disponuje (Sgall, Hajičová, 1985). Např. ve větě
(v33) Posledně jsem mu vysvětloval principy českého slovosledu.
adresát pravděpodobně ví, že výraz mu odkazuje k jednomu z mých studentů
a že jsem to byl já, kdo vysvětloval. Nová informace se pak týká toho, co bylo
vysvětlováno.
V jakém smyslu je distinkce nového (rématu) a známého (tématu) (Firbas,
1971, Sgall, Hajičová, Buráňová, 1980) relevantní pro (sémantickou) interpretaci
jmenných skupin? Za předpokladu, že vedeme konverzaci s partnerem, který je
kooperativní, může adresát očekávat, že nová a známá informace bude nějak
vyznačena a známá informace bude vskutku odpovídat tomu, o čem je mluvčí
přesvědčen, že adresát už ví.
Má-li počítačový systém korektně identifikovat známou informaci, měl by
také testovat, že tato informace je konzistentní se základní bází znalostí, což mu
umožní řešit případné víceznačnosti. Navíc, je-li jasně vyznačena i nová informace,
systém může reagovat tím, že si ji doplní do svého modelu světa. Výraz mu tedy
označoval mého studenta Petra Nováka a v tomto ohledu sotva může vzniknout
nějaká nejednoznačnost.
Opozice určitosti–neurčitosti je často vodítkem pro rozlišení nového a známého.
Např. ve větě
(v34) Ten profesor zkoušel nějakého studenta.
očekáváme (není-li k dispozici další kontext, který by naznačoval něco jiného),
že ten profesor byl již zmíněn v konverzaci nebo je znám z kontextu, zatímco
nějaký student se v konverzaci objevuje poprvé. Ne vždy je však situace tak jednoznačná
a podobné jmenné skupiny často nesou i novou informaci. Jako příklad
lze uvést
(v35) Petr Novák nebyl včera ve škole. Tento úspěšný student orientující se na
otázky českého slovosledu mě na dnešním semináři zklamal.,
kde vyznačená jmenná skupina jednak odkazuje k již zmíněné osobě a jednak o
ní přináší novou informaci.
Dovedeme-li ve větě identifikovat známou informaci, můžeme jí využít k omezení
množiny možných referentů u jmenných skupin. Ve větě o Petrovi (v33),
kterému profesor vysvětloval pravidla českého slovosledu, dativní pronominální
skupina musí odkazovat k někomu, kdo je student. Kdyby daná jmenná skupina
113