Počítačové zpracování přirozeného jazyka

vlastnosti objektů označovaných substantivy a adverbia lze významově
charakterizovat jako vlastnosti vlastností nebo vlastnosti dějů či činností.
Samostatným slovním druhem jsou z hlediska významu číslovky,
které fungují jako kvantifikátory. Významově prázdnou třídu slov představují
zájmena, představující svého druhu proměnné, ale právě díky
této své vlastnosti je tento slovní druh překvapivě kompaktní. Nemáme
ovšem zatím k dispozici seznamy, které by obsahovaly slova spolehlivě
klasifikovaná podle svého významu, roztroušeně lze údaje tohoto druhu
najít v některých slovnících. Je však dosti zřetelně vidět, že k získání
takových seznamů bude možno v rozumné míře využít slovníkových definic
i v existujících slovnících, když je budeme podrobovat kontrole na
konzistenci. Půjde však o pracnou záležitost a neobejde bez vhodných
nástrojů (analyzátorů slovníkových definic), které bude teprve potřeba
vytvořit. Pořízení těchto seznamů patří k významným úkolům v rámci
korpusové lingvistiky a počítačové lexikografie. Celkově je potřeba upozornit,
že klasifikační kritéria opírající se o rozdíly ve významech slov
se běžně používají, je však třeba mít na paměti, že jsou často dost nepřesná,
jak o tom ostatně svědčí formulace, s nimiž se můžeme setkat
v každém úvodu do významosloví (teorie slovních druhů).
3. o syntaktickou funkci slova, tj. o to, jak slovo funguje ve větě, jakou
její složkou může být. Obecně to lze formulovat tak, že některá slova
fungují ve větě jako řídicí (slovesa a substantiva), jiná jako modifikující
(adjektiva, adverbia) a jednu skupinu tvoří slova, která můžeme nejlépe
charakterizovat jako pomocná, funkční, syntaktická – sem typicky
patří předložky a spojky. Samostatným slovním druhem jsou po syntaktické
stránce částice, partikule, které mají nejčastěji povahu celovětných
nebo členských modifikátorů a při budování algoritmického popisu větné
stavby jsou s jejich vyhodnocením značné potíže.
Celá klasifikace slovních druhů (formálně zachycená jako množina neterminálů
vhodné formální gramatiky), s níž budeme nadále pracovat, se vcelku
shoduje s tím, co najdeme ve standardních gramatikách (např. MČ II) a obsahuje
obvyklých deset slovních druhů plus zkratky jako samostatnou třídu slov
(podrobnější analýza zkratek pak naznačuje, že většinou mají substantivní
povahu a svou vnitřní strukturou představují i dosti složité jmenné skupiny).
Ve skutečnosti, jak lze vidět z níže uvedené formální reprezentace zachycující
výše zmíněnou klasifikaci, pracujeme ještě uvnitř některých slovních druhů s
jemnějšími rozklady, subklasifikacemi: to platí např. o zájmenech, číslovkách,
40