Počítačové zpracování přirozeného jazyka

Další potíž spočívá v tom, že v přirozeném jazyce se běžně vyskytují věty
jako:
(v-v3) Střílení poslanců ohrožuje naši křehkou demokracii., které ukazují, že
jejich význam není nezávislý na kontextu. Otázka může být položena i jinak: lze
popsat význam věty nezávisle na kontextu? Nebo má věta jen jeden význam, ale
lze jí užít k různým účelům? Pokud by odpověď na první otázku byla kladná, mělo
by to tu výhodu, že by bylo možno studovat význam věty detailně bez ohledu
na veškeré komplikace spojené s jejich užíváním. Je-li tomu naopak a věty mají
význam jen v závislosti na kontextu a komunikační situaci, pak zkoumání jazyka
nelze oddělit od studia obecné lidské inference a situačního kontextu.
V dalším ukážeme, že významy slov lze zkoumat nezávisle na kontextu a že
do jisté míry to platí i pro některé typy vět. Pokud nám půjde o kontextově
nezávislý přístup, budeme mluvit o významu, jinak budeme pracovat s termínem
užití. Zobrazení přiřazující větám PJ jejich sémantickou reprezentaci v podobě
formulí PK1 nebo TIL budeme nazývat
– sémantickou interpretací,
zobrazení od sémantické reprezentace k finální reprezentaci znalostí (RZ) opět ve
tvaru formulí PK1 nebo TIL předpokládá také zpracování deiktických, indexických
výrazů a nazývá se
– pragmatická interpretace.
Je tedy rozdíl mezi normálními deskriptivními jmennými skupinami jako chytrý
student a zájmennými skupinami typu já, ty, on, my, tady, tam, ... – u těchto
jejich interpretace závisí na kontextu či komunikační situaci: ty určují, kdo je
mluvčí a kdo posluchač. Jmenné skupiny s demonstrativy a posesivy typu to
auto, moje žena či ta moje žena ovšem také závisí na kontextu, ale můžeme
s nimi pracovat bez větších potíží stejně jako s deskriptivními jmennými skupinami
(ev. je lze brát jako proměnné stejného typu.
Popis významů slov
Analogie se syntaxí – tam jsme zavedli slovní druhy a uvedli pravidla jejich kombinování
do větších složek. Podobně to lze udělat se slovy a pokusit se je roztřídit
významových tříd či sémantických polí, tj. nejprve si zavést vhodnou ontologii –
tedy množinu tříd objektů, která představuje klasifikaci objektů universa U (podle
Aristotela, 384-322 př.n.l.). Hlavní třídy objektů a jim odpovídajících jazykových
výrazů podle Aristotela jsou:
– substance, tj. fyzické objekty
– kvantity, tj. např. čísla
– vlastnosti, tj. červený, velký, krásný, milá
– relace – typicky slovesa jako milovat, ale i být otcem
79