Počítačové zpracování přirozeného jazyka

daná komunikace probíhá. Na rozdíl od časových údajů není tato informace
vyjadřována gramatickými prostředky, ale jen lexikálně jistými typy
adverbií, případně dalšími výrazy. V současných počítačových systémech
není informace o místě pokládána za relevantní, nicméně pro komunikaci
v přirozeném jazyce bude nevyhnutelné s ní počítat,
3. identifikovat hodnoty proměnných m a h, tj. zjistit, kdo je v dané komunikační
situaci mluvčím a kdo posluchačem a jaký mají vztah k objektům
o1, ..., on, což je spolehlivě signalizováno prostředky vyjadřujícími gramatické
osoby (osobní zájmena a koncovky verba finita),
4. určit, o kterých objektech univerza jde v dané promluvě řeč, znamená nalézt
jejich referenci, tj. provést sémantickou analýzu dané promluvy. Tento krok
je úzce spojen s přechozími body, ale na tomto místě je obtížné stanovit
posloupnost jednotlivých akcí, které povedou nejen k získání sémantické
reprezentace dané výpovědi, ale také zajistí provázání s komunikační situací,
i když je zřejmé, že nejnadějnější řešení by mělo směřovat k paralelnímu
zpracovávání předchozích tří bodů.
120