Počítačové zpracování přirozeného jazyka

Můžeme tedy říci, že mimo to, co vyjadřuje a označuje, věta demonstruje uvedené
postoje UJ. Soubor demonstrovaných postojů tvoří to, co bychom mohli nazvat
prostor postojů.
Výše uvedené postoje představují široké modality, tj. postoje které mohou být
demonstrovány ve větách deklarativním, interogativních, imperativních, deziderativních
a dalších (např. typu nabídky, slibu, odmítnutí).
Dalším druhem postojů jsou jistotní modality, tj. postoje demonstrující subjektivní
míru pravděpodobnosti toho, že daná propozice v aktuálním světě a
okamžiku S platí. Formálními prostředky tu jsou modální slovesa (muset, moci,
mít) a modální adverbia a částice typu asi, snad, možná, jistě, určitě. Lze uvažovat
ještě o dalších druzích postojů, jak jsou naznačeny např. v práci Materna,
Pala, Svoboda, 1979.
8.2 Externí pragmatika
Výsledkem sémantické analýzy vět jsou často tzv. otevřené konstrukce, tj. konstrukce,
v nichž se vyskytují volné proměnné. V takových případech sémantická analýza
nedostačuje k určení, o kterou konkrétní propozici jde, a proto je nutno přejít
k analýze pragmatické. Otevřené konstrukce odpovídají vždy nějaké třídě propozic
– jsou tudíž víceznačné. Volné proměnné se v konstrukcích objevují zpravidla
tam, kde se v odpovídajících analyzovaných větách vyskytly výrazy v literatuře
charakterizované jako deiktické (indexové). Patří k nim např. osobní zájmena já,
ty, on, my, ..., ukazovací zájmena ten, ta, to, tenhle, tamten, ..., místní adverbia
zde, tady, tam,...
Deiktické výrazy odkazují ke komunikační situaci, v níž je příslušná věta proslovena.
Komunikační situace umožňuje určit, jaké konkrétní atomy (konstanty)
mají být dosazeny za volné proměnné získané v průběhu sémantické analýzy při
budování SR analyzované věty. Teprve tak získáme uzavřené konstrukce, jež konstruují
konkrétní propozice.
Komunikační situaci můžeme charakterizovat jako vektor (t, l, m, h, o1, ..., on),
kde
t – je časový okamžik
l – je nějaké místo (prostor)
m – je mluvčí
h – je posluchač
o1, ..., on – jsou objekty univerza, o nichž se právě (v dané větě)
mluví.
Pro jednotlivé složky věty
118